„Jaký pořádek, když trvá
smilstvo tvé matky
Jezábely a množství jejích čárů?“
řekl Jehú králi Jóramovi,
napjal luk a zasáhl ho
mezi lopatky.
Jaký pořádek, když každé
ráno je postavena archa
a zvířata se předhánějí
v rychlosti,
loudí peníze, podplácejí Noéma:
Bratříčku pusť mě dovnitř!
Noé je převezen,
archa se potácí po soucitu, po žalosti,
rychlý proud ókeánu pláče
ji vyplivne na pánev k vajíčkám
doprostřed rána.
Jak křičí zvířata! Jak se smaží!
Novinky z archy! Kupte!
piští z pánve
a nad tím anděl, nesmířen jako Jehú, volá:
Jaký pořádek?
Noviny tvého srdce
jsou černé jako noc
a ošklivé jako Medúza!
Los huevos y las noticias y el café
Los huevos y las noticias y el café
son las primeras mentiras del mundo
dicen que todo
está en orden.
«¿Cómo que en orden, cuando continúa
el adulterio de tu madre
Jezabel y todos sus embrujos?»
dijo Jehú al rey Joram,
tensando el arco y alcanzándole
entre los omoplatos.
¿Cómo que en orden, si cada
mañana el arca está terminada
y los animales se adelantan
con rapidez,
limosnean dinero, sobornan a Noé?
¡Hermanito, déjame entrar!
Noé es relevado
el arca navega a tumbos por la conmiseración, por la aflicción
la corriente veloz del océano llora
y la escupe en la sartén junto a los huevos
en mitad de la mañana
¡Cómo gritan los animales! ¡Cómo se fríen!
¡Últimas noticias del arca! ¡Cómprenlas!
chilla la sartén
y el ángel, descontento como Jehú, grita sobre ella:
¿Cómo que en orden?
Las noticias de tu corazón
son negras como la noche
¡y feas como Medusa!
Na vlnách soucitné kávy
pluje Noé ránem dál
kolem zdvihajících se rolet krámů
a blouznivých květin
které otevírají zavírají
své zářivé plátky
a vydechují lítost
kterou je vytapetován svět.
En las olas del café piadoso
sigue navegando Noé por la mañana
alrededor de las persianas al alza de las tiendas
y de las flores delirantes
que abren cierran
sus brillantes pétalos
y exhalan esa compasión
con la que está empapelado el mundo.
De Krvavý koleno (Petrov, 2005).
Kdo dělá dějiny
Komu Ach a komu Běda?
Komu tisíciletá bída?
– Nedá se spát
v hukotu zástupu vyvolených
Ti buší na vrata
Sypou se vteřiny
Dějiny světélkují
v pablescích bitev
kdy čas je jen nádivkou
pohřebních bratrstev.
Jak bratři pijou mocně
ze svých holb!
A hlava je prázdná, tělo
vykuchané bitvy –
Dějiny světélkují, skrz průhledy vidíš
sochy z hořčice, sochy ze slz,
ty buší na vrata,
volají: Dějiny dělají zlí lidé!
jedí přesnídávku,
osud je přesnídávka, osud je
přesvícen!
Kdo dělá dějiny?
Dějiny dělá lidská nedůslednost
Dějiny dělá čas
jak jde a plive
zrezavělý sliny
svý kratochvilný likéry
do hrdla lidem
zauzleným v oblacích sebe
Quien hace la historia
¿A quién ayes y a quién quejas?
¿A quién miseria milenaria?
No se puede dormir
con el estruendo de los elegidos en procesión
aporreando la verja
Se derraman los segundos
La historia centellea
en resplandores de batallas
cuando el tiempo es sólo un relleno
de hermandades fúnebres.
¡Cómo beben los hermanos copiosamente
de sus cántaros!
Y la cabeza está vacía, cuerpo
de una batalla destripada.
La historia centellea, a través de las aberturas ves
estatuas