“Život a čest, to pro mne jedno jest,
vezme mi život, kdo mi vezme čest.”
--William Shakespeare
Richard II
KAPITOLA PRVNÍ
Gwendolyn se zapřela proti chladnému větru, který ji bičoval, když stála na okraji Kaňonu a chystala se k prvnímu kroku na klenutou lávku, která tvořila Severní přechod. Vratký most se skládal z odřených lan a dřevěných prken, která vypadala, že je jen stěží udrží. Když se Gwen odhodlala k prvnímu kroku, hrůzou se přikrčila.
Sklouzla jí noha, a když se rukou zachytila zábradlí, pomohlo jí to jen málo, zábradlí se houpalo a nebylo téměř k ničemu. Gwen pokleslo srdce, když si uvědomila, že tenhle křehký most je jejich jedinou cestou na severní stranu Kaňonu. Jedinou cestou vedoucí do Zásvětí a k Argonovi. Vzhlédla a spatřila v dálce se rozprostírající Zásvětí, planinu oslepujícího sněhu. Přechod se jí teď zdál ještě zlověstnější.
Přišel náhlý poryv větru a rozkymácel lana tak silně, že se Gwendolyn musela zachytit zábradlí oběma rukama, a poklesla na kolena. Na moment si nebyla jistá, jestli se dokáže udržet, natož pak přes most přejít. Uvědomila si, že to bude mnohem nebezpečnější, než si myslela, a že při tom všichni dají v sázku své životy.
„Má paní?“ ozval se hlas.
Gwen obrátila hlavu a uviděla Aberthola stojícího jen několik stop od ní. Po jeho boku stáli Steffen, Alistair a Krohn. Všichni čekali, až ji budou moci následovat. Všech pět tvořilo skupinu, jakou by nikdo na okraji světa nečekal. Společně se chystali čelit nejisté budoucnosti a možná i smrti.
„Opravdu se musíme pokoušet o přechod přes tohle?“ zeptal se Aberthol.
Gwendolyn se otočila zpět a přejela pohledem přes sníh hnaný bičujícím větrem, otřásla se a pevněji si stáhla kožešiny kolem ramen. V koutku duše rozhodně nechtěla přecházet přes vratký most. Vlastně nechtěla ani podnikat tuhle cestu. Mnohem raději by se vrátila do bezpečí svého domova z dětství, Králova Dvora. Usadit se v jeho útulných prostorách, hledět do ohně a nemyslet na žádné z těch nebezpečí a problémů, které ji obklopovaly od doby, kdy se stala královnou.
Samozřejmě to ale nemohla udělat. Králův Dvůr už neexistoval. Její dětství bylo pryč. A teď byla královnou. Měla dítě, o které se musela postarat, budoucího manžela, který byl někde tam venku, a oba ji potřebovali. Pro Thorgrina by klidně prošla ohněm, pokud by to bylo potřeba. A Gwen cítila, že to skutečně potřebné je. Všichni potřebovali Argona – ne jen ona a Thor, ale celý Prsten. Všichni stáli nejen proti Andronicovi, ale i proti silné magii. Magii tak mocné, že dokázala lapit Thora, a Gwen netušila, jak by s ní bez Argona mohla bojovat.
„Ano,“ odpověděla. „Musíme.“
Pak se připravila k dalšímu kroku, ale tentokrát se k ní přihnal Steffen a zablokoval jí průchod.
„Má paní, prosím dovol mi projít jako prvnímu,“ řekl. „Nevíme, jaké hrůzy nás na mostě čekají.“
Gwendolyn jeho nabídka dojala. Přesto ale zvedla ruku a jemně ho odstrčila.
„Ne,“ řekla. „Já půjdu.“
Dál už neváhala, udělala krok kupředu a pevně při tom svírala lanové zábradlí.
Když vykročila, zasáhl ji do ruky mrazivý pocit, pocit ledu zařezávajícího se do masa. Chladný pocit vystřelující skrz její dlaně a paže. Prudce se nadechla a sama si nebyla jistá, zda se vůbec dokáže udržet.
Přišel další poryv větru a rozkymácel most ze strany na stranu, takže musela sevřít zábradlí ještě pevněji. Mrazivá bolest byla stále silnější. Ze všech sil se snažila udržet rovnováhu, přesto ale cítila, jak jí nohy kloužou po ledem pokrytých prknech. Most se prudce zhoupl do leva a Gwen si byla na moment jistá, že určitě přepadne. Pak se ale most zhoupl zpět opačným směrem.
Gwen padla na kolena. Ušla stěží deset stop a už jí srdce bilo tak, že mohla jen stěží dýchat. Ruce měla tak ztuhlé, že je skoro ani necítila.
Zavřela oči, zhluboka se nadechla a myslela při tom na Thora. Představovala si jeho tvář, každý drobný detail. Obrnila se svojí láskou k němu. Odhodláním ho zachránit. Ať to stojí cokoli.
Ať to stojí cokoli.
Gwendolyn otevřela oči a přiměla se udělat několik kroků kupředu. Pevně svírala zábradlí a tentokrát byla odhodlaná nezastavit za žádnou cenu. Vítr a sníh ji mohly srazit dolů do hlubin Kaňonu. Ale jí to teď bylo jedno. Už nešlo o ni. Šlo o lásku jejího života. Pro něj by dokázala udělat cokoli.
Gwendolyn cítila, jak se most za jejími zády pohnul pod novým zatížením a když se ohlédla, uviděla Steffena, Aberthola, Alistair a Krohna, jak ji následují. Viděla, jak Krohnovi kloužou tlapy na namrzlém povrchu, když ve spěchu prokličkoval kolem ostatních a zastavil se až po jejím boku.
„Nejsem si jistý, jestli to zvládnu,“ vykřikl Aberthol napjatým hlasem