Анастасия Сергеевна Пономарева

Чешская литература. Хрестоматия


Скачать книгу

domov můj, kde domov můj?

      Svatopluka hrad kde stojí,

      Hana s Moravou se pojí,

      Jaroslav kde světa rek

      Porazil Tatarů vztek;

      A to jest ta krásná země,

      (Zem moravská domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Kde slovenský větřík věje,

      Svatopluka slavné děje

      Oživujú v srdci svých

      Potomkóv rodu věrných;

      A to jest ta krásná kraj’na,

      (Zem slovenská domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      V kraji znášli bohumilém

      Duše útlé v těle čilém,

      Mysl jasnou, znik a zdar,

      A tu sílu, vzdorů zmár;

      A to jest to slavné plemě,

      (Mezi Čechy domov můj!)

      Kde domov můj kde domov můj?

      Velkomoravská koruna

      Klesla do mořského lůna,

      A kde našich králů hrob,

      Nezůstalo žádných stop;

      A však nová sláva vítá

      (Zem moravskou, domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Co zhynulo, nezbudíme,

      Svatopluka nezkřísime,

      Aniž jeho města zdi

      Zrak náš více uvidí;

      Avšak nová sláva vítá

      (Zem slovenskou, domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Pro minulost nezoufejme,

      Nové naději se vzdejme,

      Posuď živ náš národ jest,

      Mužně zastává svou česť;

      V nové jarní kráse zkvétá

      (Zem slovanská, domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Bujará orlice pestrá,

      Lva bílého věrná sestra,

      Své perutě rozpíná,

      Na svou slávu zpomíná;

      V nové jarní kráse zkvétá

      (Zem moravská, domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Tam kde lidu moravskému,

      Českému i slovenskému,

      Apoštolé slovanští

      Věstovali křesťanství,

      Na posvatném Velehradě,

      (Na Moravě domov můj!)

      Kde domov můj, kde domov můj?

      Bože, velký Hospodine,

      Ruka Tvoje světům kyne,

      Tebe vzývá národ můj,

      Velký Bože, při něm stůj;

      Světovládný Hospodine,

      (Chraň Slovanský domov můj!)

      Slovníček

      domov дом, родина

      lučina (книжн.) louka

      stkvít se (устар.) блестеть

      pojit se соединяться, сливаться

      Potomkóv = potomků

      útlý тонкий, хрупкий

      znik=zánik гибель, исчезновение

      zdar успех, удача

      zmar крушение, гибель

      bujarý безудержный

      I. Odpovězte na otázky.

      1) Které státní symboly ČR znáte?

      2) Jaké jsou státní barvy?

      3) Z čeho se skládá státní vlajka ČR?

      4) Jaké existují regionální varianty české hymny?

      2. Určite, co je a co není pravda.

      1) Většina Čechů žije v Česku.

      2) Návrh na vydání ústavního zákona o státních znacích České, Slovenské a Československé republiky předložil Václav Havel.

      3) Státní pečeť není státním symbolem.

      4) Původní státní vlajka České republiky byla složena ze dvou pruhů, spodního černého a vrchního žlutého.

      BOŽENA NĚMCOVÁ

      Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová (4. února 1820 – 21. ledna 1862), byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku novodobé české prózy. Nad dílem spisovatelky se vedou spory týkající se jeho slohové přináležitosti k romantismu, realismu či biedermeieru. Jedno z její děl je vesnická povídka popisující život nebojácné pastýřovi dcery Báry, která zbaví svou kamarádku Elšku nemilého nápadníka a sama se provdá za myslivce, kterého miluje.

      Divá Bára

      I

      Vestec je velká dědina, mají tam kostel i školu; u kostela je fara, podle ní chalupa kostelníkova, také rychtář zůstává vprostřed vsi, na samém konci dědiny pak stojí chaloupka obecního pastýře. – Za chalupou táhlo se dlouhé údolí, ohražené z obou stran vršinami, porostlými nejvíce jehličím. Sem tam bylo vidět mejtiště nebo zelený palouk, na němž porůzno bělokoré, světlolisté břízy stály, ty dívky mezi stromovím, jako by je tam byla příroda vyrůst nechala k obveselení těm zasmušilým smrkům a jedlím, vážným dubům a bukům. Uprostřed údolí mezi lučinami a poli tekla řeka, zrovna okolo pastýřovy chalupy; břehy její vroubené byly olší a vrbou.

      Obecní pastýř jmenoval se Jakub a zůstával se svou dcerou Bárou v té poslední chalupě. Jakub byl již šedesátník, Bára jeho prvorozené dítě a jedinačka. Přál si ovšem syna mít, dědiče svého jména, ale když Bára povyrůstala, nelitoval: milejší mu byla než syn a mnohdy si myslil: ať si je děvče, přece je mé dítě; umru jako člověk a mám stupeň do nebe.

      Jakub byl rodič z vesnice; jsa sirotek, musel od malička sloužit. I sloužil co husopas, co honák, skoták, co kravař, volař, co pacholek i oráč, až dospěl nejvyššího stupně hodnosti, až se obecním pastýřem stal. To byla již dobrá služba, mohl se oženit. – Chalupu dostal k doživotnímu bydlení, dříví mu přivezli sedláci až na dvorek, mohl si držet i krávu; chleba, másla, vajec, mléka, vařiva, to vše dostával na týden. Plátna každý rok na tři košile a dva páry nohavic dostal, k tomu dvoje střevíce, šerku, kamizolu