hradu. Přitiskl se blízko k hradbě a pokračoval dál podél ní, přímo pod zraky strážných, kteří stáli v pouhých několikametrových rozestupech na jejím vrcholu.
Když poznal, že se blíží k Reecově oknu, sehnul se a sebral ze země malý oblázek. Ještě štěstí, že jedinou zbraň, kterou mu zapomněli sebrat, byl jeho starý, léty dobře prověřený prak. Vytáhl jej zpoza pasu, založil kámen a vrhl.
Díky své dokonalé mušce poslal Thor kámen obloukem přes hradní zeď a dále rovnou do otevřeného okna Reecovy komnaty. Uslyšel jak kamínek narazil do zdi uvnitř místnosti a potom v podřepu vyčkával, co se bude dít. Celou dobu se musel držet z dohledu strážných, kteří se za tím zvukem jeden jako druhý otočili.
Dlouhou chvíli se nedělo vůbec nic a Thor už začal klesat na duchu. Možná že se spletl a tohle vůbec nebyla Reecova komnata. Pokud je tomu tak, bude odsud muset uprchnout, protože bez Reece už tu pro něj nebyla žádná naděje na bezpečný úkryt. Potom se ale v okně objevila nějaká postava. Thor zadržel dech.
Po chvíli, která se zdála být jako malá věčnost, a Thor už byl ve skutečnosti připraven utéct pryč, se postava pohnula. Opřela se oběma rukama o okenní parapet a se zvědavým výrazem se rozhlédla.
Thor se postavil, ustoupil několik kroků od zdi a zamával jednou rukou.
Reece se podíval tím směrem a všimnul si ho. Jeho tvář se náhle rozjasnila poznáním a Thor mohl ve světle nedaleké pochodně poznat, že je v tom výrazu i silná příměs radosti a ulehčení. To mu povědělo vše, co potřeboval vědět: Reece se k němu ještě neotočil zády.
Ten mu teď z okna naznačil, aby počkal, zatímco Thor se rychle stáhl zpět ke zdi, kde se skrčil jak jenom to bylo možné, aby jej procházející strážný neviděl.
Potom v té pozici čekal, sám nevěděl jak dlouho, neustále připraven vystřelit na útěk, kdyby jej někdo objevil, když tu se konečně ukázal Reece. Proběhl výpadovou brankou opevnění, těžce dýchaje se zastavil a rozhlížel na všechny strany. Potom si Thora konečně všiml.
Okamžitě přispěchal k němu a objal ho. Thor měl obrovskou radost. Ta se ještě znásobila, když se ozvalo zamňoukání a Thor zjistil, že se za Reecovou košilí ukrývá Krohn. Ten teď téměř vyskočil ze svého úkrytu ven, než jej Reece sám uchopil a podal Thorovi.
Krohn – nedávno narozené kotě bílého leoparda, kterého Thor zachránil v lese – skočil svému pánovi do náruče a ten jej okamžitě radostně objal. Kotě mňoukalo a olizovalo Thorovi obličej radostí.
Reece se smál.
„Když tě drapli, pokoušel se tě chvilku sledovat, tak jsem ho vzal, abych si mohl být jistý, že bude v bezpečí.“
Thor Reecovi vděčně stiskl ruku. Potom se rozesmál, protože jej kotě nepřestávalo zahrnovat polibky.
„Taky jsi mi chyběl,“ smál se Thor a mazlil se s kotětem. „Teď musíš být ale potichu, nebo nás stráže uslyší.“
Krohn se utišil, jako kdyby doopravdy rozuměl.
„Jak ses dostal ven?“ zeptal se Reece překvapeně.
Thor pokrčil rameny. Nevěděl, co by vlastně měl odpovědět. Pořád ještě se necítil pohodlně, když přišla řeč na jeho síly, kterým on sám za mák nerozuměl. Nechtěl, aby si o něm ostatní mysleli, že je snad nějaký druh blázna.
„Řekl bych, že jsem prostě měl štěstí,“ odpověděl. „Naskytla se příležitost a já po ní skočil.“
„Dost se divím, že tě lidi neroztrhali na cucky,“ řekl Reece.
„Je tma,“ odpověděl Thor. „Nemyslím si, že mě kdokoliv poznal. Teda alespoň prozatím.“
„Víš o tom, že tě hledá každý voják v tomhle království? Víš o tom, že někdo mého otce pobodal?“
Thor vážně přikývnul. „Je v pořádku?“
Reecova tvář potemněla.
„Ne,“ odpověděl ponuře. „Umírá.“
Thora ta zpráva zasáhla tak prudce, jako kdyby se skutečně jednalo o jeho vlastního otce.
„Ale ty víš, že já s tím nemám nic společného, že?“ zeptal se Thor s nadějí v hlase. Nestaral se o to, co si myslí ostatní, ale zároveň nutně potřeboval, aby jeho nejlepší přítel a MacGilův nejmladší syn, věděl, že je nevinný.
„Samozřejmě,“ řekl Reece. „Jinak bych tu teď nebyl.“
Thor cítil obrovskou vlnu uvolnění a vděčně poplácal Reece po rameni.
„Ale zbytek království nebude zdaleka tak důvěřivý, jako jsem já,“ dodal Reece. „Nejbezpečnější místo je pro tebe právě teď co nejdál odsud. Dám ti mého nejrychlejšího koně, balík zásob a pošlu tě hodně daleko odsud. Musíš se schovat dokud tohle všechno neutichne a dokud se nenajde skutečný vrah. Nikdo teď nepřemýšlí s klidnou hlavou.“
Thor zakroutil hlavou.
„Já nemůžu odejít,“ řekl. „To potom budu vypadat, že jsem vinen. Potřebuju, aby ostatní viděli, že jsem to neudělal. Já od svých problémů utíkat nechci. Musím očistit svoje jméno.“
Reece zakroutil hlavou.
„Jestli tu zůstaneš, tak tě najdou. Půjdeš znovu do vězení a potom tě popraví, jestli tě ovšem dav neroztrhá na kusy sám ještě předtím.“
„To je riziko, které na sebe musím vzít,“ řekl Thor.
Reece se na něj dlouhou chvíli jenom díval a výraz jeho tváře se za tu dobu změnil ze starostlivého na obdivný. Potom konečně pomalu kývnul.
„Jsi hrdý. A hloupý. Hrozně hloupý. A to se mi na tobě líbí.“
Reece se usmál a Thor úsměv opětoval.
„Potřebuju vidět tvého otce,“ řekl Thor. „Potřebuju šanci, abych mu to mohl všechno vysvětlit z očí do očí. Potřebuju, aby věděl, že jsem to nebyl já, kdo se ho pokusil zabít a že s tím nemám pranic společného. Pokud se potom rozhodne mě nechat zatknout, ať se stane. Ale musím mít tuhle poslední šanci. Chci, aby znal pravdu. To je všechno, o co tě prosím.“
Reece se na svého kamaráda opět dlouho zkoumavě díval. Nakonec, po chvíli, která se Thorovi zdála jako věčnost, princ kývl.
“Můžu tě k němu odvést. Vím o tajné chodbě, která vede do jeho komnaty. Je to ale riskantní a jakmile budeš uvnitř, jsi v tom sám. Pak už nebude úniku. A ani pro tebe už nebudu moct nic dalšího udělat. Může to znamenat tvoji smrt. Jsi si vážně jistý, že chceš tenhle podnik uskutečnit?“
Thor přikývl vážně na souhlas.
„Výborně,“ řekl na to Reece a hodil mu plášť.
Thor jej chytil a překvapeně se na Reece podíval. Uvědomil si, že Reece s celým tímhle scénářem musel dopředu počítat.
Ten se na Thora jenom usmál.
„Věděl jsem, že budeš dostatečně hloupej, abys tu zůstal. Od nejlepšího kamaráda bych nic jinýho ani nečekal.“
KAPITOLA ČTVRTÁ