Dokonalý blok. Блейк Пирс

v minulosti stala.“

      „Já…“ začal Missinger.

      „Nemusíte odpovídat, pane Missingre,“ přerušil ho Hernandez. „Nerad bych, aby mě někdo obvinil z porušování vašeho práva nevypovídat. Předpokládám, že vaše práva vám někdo přečetl, je to tak?“

      „Ano.“

      „Samozřejmě se jedná o standardní postup. A i když na vás ve skutečnosti nepohlížíme jako na podezřelého, máte víc než plné právo požadovat přítomnost svého advokáta. Z naší strany se ale snažíme postupovat co nejrychleji, abychom celé věci přišli na kloub. Čas tu hraje zásadní roli. Takže čím více podrobností si vyjasníme hned, jako například to, co jste nám řekl o Victoriině šikovnosti při aplikování vlastních léků, tím menší je pravděpodobnost, že skončíme ve slepé uličce. Dává vám to smysl?“

      Missinger přikývl. Trembley stál v tichosti stranou, jako by si nebyl jistý, zda nebo kdy se do toho má vložit.

      „Tak tedy,“ Hernandez pokračoval, „znovu si jen potvrzuji, že jste uvedl, že vaše hospodyně, Marisol, je tento týden na dovolené v Palm Springs. Jednomu z našich policistů jste dal její telefonní číslo a oni se jí nyní, pokud vím, snaží dovolat. Mimochodem, aniž byste musel formálně odpovídat, v případě, že si všimnete, že něco říkám nepřesně, možná byste mě na to mohl upozornit. Samozřejmě není třeba odpovídat na žádné otázky. Stačí, když mě postrčíte správným směrem, pokud z něj odbočím. Může být?“

      „Může být,“ svolil Missinger.

      „Výborně. Děláme pokroky. Víme, že jste se během odpoledne pokusil Victorii několikrát dovolat a ona ani jednou neodpověděla. Rozumím-li tomu správně, zavolal jste policii včera pozdě odpoledne, když jste se vrátil domů, abyste ji vyzvedl na večeři. Před domem jste totiž našel její auto, ovšem vaši ženu jste nikde neviděl. To vás vystrašilo. Jakmile uslyšíte, že něco říkám špatně, poklepejte prstem na stůl nebo tak něco, jen abych věděl.“

      Hernandez postupně prošel celý zbytek časové posloupnosti, Jessie se však přistihla, že poslouchá jen napůl. Během poslední části hovoru si něčeho všimla a teď přemítala, jestli to tam opravdu bylo, nebo se jí to jen zdálo. Zhruba kolem okamžiku, kdy Hernandez pronesl slova „během odpoledne“, sebou Michael Missinger lehce škubl. Ne, když Hernandez řekl „pokusil Victorii několikrát dovolat“. Ne, když řekl „ani jednou neodpověděla“. Jen při slovech „během odpoledne“.

      Na co myslel, když se zmínilo odpoledne? Bylo to tak nepostřehnutelné škubnutí, že si ho možná ani Missinger neuvědomil. To by ovšem bylo nepravděpodobné, kdyby vzpomínal na to, že odpoledne zavraždil svou ženu. V tom případě by očekávala buď větší reakci, anebo naopak soustředěnou snahu nedát na sobě nic znát. Něco ho však při zmínce o „odpoledni“ rozhodilo, byť jen malinko.