trámy různé délky, které při pohybu nebyly nikdy perfektně zkoordinované. Ale jednalo se o špičkového agenta, který si zasloužil vysoké postavení v oddělení behaviorální analýzy u FBI.
„Nedělejte si tu moc pohodlí, Crivaro,“ poznamenal Lehl. „Ihned odjíždíte.“
Jake poslechl a zůstal stát.
Lehl se podíval na desky z hnědého papíru, které držel v ruce, a zachmuřeně si povzdechl. Jake si už dávno povšiml, že Lehl má sklony brát každý případ s extrémní vážností – i v osobní rovině, jako by ho každý obludný zločin přímo urážel.
Není zas tak překvapivé, že si Jake nepamatoval, že by někdy Lehla zastihl v dobré náladě.
Přeci jen…
Chytání zrůd máme v popisu práce.
Jake věděl, že pokud by se nejednalo o obzvlášť hrozný případ, Lehl by mu ho nepřiděloval. Jake by se dal považovat za odborníka na případy, které překračovaly hranice lidské představivosti.
Lehl podal Jakeovi hnědé desky a dodal: „Skutečně odporná záležitost v Západní Virginii. Podívejte se na to.“
Jake otevřel desky a spatřil černobílou fotografii, která zachycovala divný balík, ovázaný lepicí páskou a ostnatým drátem. Balík visel na plotovém sloupku. Jakeovi chvilku trvalo, než mu došlo, že ten balík má tvář a ruce – že ve skutečnosti je to člověk a to očividně mrtvý člověk.
Jake se zhluboka nadechl.
Dokonce i pro něj to byl otřesný pohled.
„Fotografie byla pořízená asi před necelým měsícem. Alice Gibsonová pracovala v salónu krásy a její tělo bylo nalezeno ovázané ostnatým drátem a zavěšené na plotovém sloupku u vesnické cesty poblíž Hylandu v Západní Virginii,“ vysvětlil Lehl.
„Dost odporná věc,“ řekl Jake. „Jak si vede místní policie?“
„Mají ve vazbě podezřelého,“ odpověděl Lehl.
Jake překvapeně vykulil oči.
„Proč se tedy případ dostal k FBI?“
Lehl odpověděl: „Akorát nám volal šéf policie v Dightonu, města poblíž Hylandu. Dnes ráno bylo nalezeno stejně svázané tělo, které bylo pověšené na plotovém sloupku u cesty za městem.“
Jakeovi to začínalo docházet. Pobyt v cele v době druhé vraždy dával podezřelému dost dobré alibi. A najednou se zdálo, že mají co do činění se sériovým vrahem.
Lehl pokračoval: „Vydal jsem rozkaz, aby nechali místo činu nedotčené. Musíte se tam tedy dostat co nejrychleji. Autem by to přes hory trvalo čtyři hodiny, takže na vás čeká helikoptéra na vzletové dráze.“
Jake už se otáčel k odchodu, když Lehl dodal: „Chcete, abych k vám přidělil kolegu?“
Jake se otočil a podíval se na Lehla. Tuto otázku jaksi nečekal.
„Nepotřebuju partnera,“ odvětil Jake. „Ale budu potřebovat forenzní tým. Policie z venkova v Západní Virginii nebude umět řádně zajistit důkazy z místa činu.“
Lehl přikývl: „Hned vám dám dohromady tým. Poletí s vámi.“
Jake už procházel dveřmi, když Lehl dodal: „Agente Crivaro, dříve nebo později budete potřebovat nového kolegu.“
Jake neochotně pokrčil rameny a řekl: „Když myslíte, pane.“
V Lehlově hlase byl slyšet náznak zavrčení: „Ano, myslím. Je na čase, abyste se naučil vycházet s ostatními.“
Jake se na něj překvapeně podíval. Nebylo obvyklé, aby měl stručně se vyjadřující Erik Lehl uštěpačné poznámky.
Nejspíš to myslí vážně, pomyslel si Jake.
Jake beze slova opustil kancelář. Rázným krokem procházel budovou a přemýšlel nad tím, jak mu Lehl řekl, že mu přidělí nového kolegu. O Jakeovi se všeobecně vědělo, že s ním v terénu není lehké vyjít. Měl ale za to, že nedával nikomu bezdůvodně zabrat, pokud si to nezasloužili.
Jeho poslední parťák, Gus Bollinger, si to rozhodně zasloužil. Byl propuštěn za to, že znehodnotil otisky prstů na zásadním důkazu v případu takzvaného „Zápalkového vraha“. Následkem toho zůstal případ otevřený – a máloco nesnášel Jake víc než nedořešené případy.
Na případu zabijáka klauna pracoval Jake s agentem z DC, Markem McCunem. McCune nebyl tak neschopný jako Bollinger, ale hloupé chyby dělal zrovna tak a na Jakeův vkus měl o sobě příliš vysoké mínění. Jake byl rád, že jejich partnerství trvalo jen po dobu jednoho případu a že McCune zůstal v DC.
Vstoupil na betonovou plochu, kde čekala helikoptéra, a v mysli mu vytanulo jméno někoho dalšího, s kým nedávno pracoval.
Riley Sweeneyová.
Ohromila ho už jako studentka psychologie, která mu pomohla vyřešit případ série vražd na univerzitě v Lantonu. Když zakončila studium, zatahal za správné nitky a za cenu toho, že si rozzlobil několik kolegů, ji dostal do prestižního programu pro stážisty. Navzdory svému přesvědčení ji zapojil do případu zabijáka klauna.
Z části odvedla vážně skvělou práci. A taky se dopustila několika opravdu nehorázných chyb. Poslouchat rozkazy jí moc nešlo, v tom se měla ještě hodně co učit. Ale znal jen hrstku zkušených agentů s takto silně rozvinutou intuicí.
Sám byl jedním z oné hrstky.
Jake se akorát sehnul před rotujícími lopatkami vrtule, aby nastoupil do helikoptéry, když si všiml čtyřčlenného forenzního týmu, jak přebíhá přes betonovou plochu k vrtulníku. Vrtulník čekal, než všichni z forenzního týmu nastoupili, a pak vzlétl do vzduchu.
Byla to hloupost myslet právě teď na Riley Sweeneyovou. Základna v Quanticu byla obrovská, takže i když bude na Akademii FBI, je nepravděpodobné, že by se jejich cesty opět zkřížily.
Jake otevřel desky a začal pročítat policejní zprávu.
*
Jakmile vrtulník překonal vrcholky Appalačského pohoří, ocitl se nad zvlněnými loukami. Louky se zdály být poseté černými tečkami. To byl dojem, který z výšky vytvářel černý anguský skot pasoucí se na loukách. Vrtulník začal přistávat a Jake viděl, jak policejní auta blokují štěrkovou cestu, aby se přihlížející lidé nemohli dostat na místo činu.
Vrtulník přistál na travnaté pastvině. Jake spolu s forenzním týmem vystoupili a zamířili ke skupince policistů v uniformách stojících u služebních aut.
Na obou stranách plotu z ostnatého drátu, který se táhl podél cesty na konci pastviny, stáli policisté a soudní lékař a jeho tým. Jake zahlédl i spletené klubko drátu visící na plotovém sloupku.
Podsaditý muž, podobné konstituce jakou měl Jake, mu vykročil vstříc, aby ho pozdravil.
„Graham Messenger, velitel zdejší policie v Dightonu,“ řekl a potřásl Jakeovi rukou. „V těchto končinách jsme si užili jen pár takhle ohavných případů. Pojďte se podívat na tenhle.“
Jake ho následoval k plotovému sloupu, kde, jak se dalo očekávat, visel podivný balík, který držel pohromadě lepicí páskou