Blízká budoucnost byla v základu naplánovaná. A nakonec dopadla tak, že ji přidělili k oddělení, o kterém nevěděla zhola nic a dali ji dohromady s agentkou, která měla očividně v zadku zaraženou násadu od smetáku.
„Ta nepůsobí moc jako lidumil, co?“ pronesl někdo za ní.
Otočila se a uviděla toho muže, který šel vedle ní k pódiu – toho pohledného chlapa, který se jí ptal, jestli nemá sklony k násilí.
„Ne, to nepůsobí.“
„A teď si představ, jaké to je, mít s ní většinu přednášek,“ řekl. „To byla hrůza. Když už je o tom řeč… nepamatuju se, že bychom spolu chodili na nějaké kurzy nebo hodiny.“
„Jo… Jsem tak trochu nová. Do tohohle oddělení mě přidělili ráno.“
Tváří se mu mihl náznak údivu. „Aha, dobře. No, v tom případě vítej u ViCAPu. Jsem Kyle Moulton a jestli s tebou tvoje nová parťačka nebude chtít poobědvat, rád zaujmu její místo.
„Posluž si,“ řekla Chloe, když konečně dohnala zbytek skupiny. „S tím, jak dnešek zatím probíhá, by to celkem sedělo.“
„Jak to?“
„Protože zatím nic jiného nešlo podle plánu.“
Moulton jen kývl. Celá skupina vyšla ze sálu a zamířila k jídelně, která se nacházela na druhém konci budovy. Přestože pro ni byl Moulton cizinec (ačkoliv, musela přiznat, dost pohledný cizinec), bylo fajn mít ho po svém boku. Měla strach, že pokud by do téhle nejisté budoucnosti musela vykročit sama, mohla by si to celé rozmyslet.
„Lidi plány stejně přeceňují,“ řekl Moulton.
„Já ne. Plán znamená strukturu. Plán znamená předvídatelnost.“
„Neřekl bych, že předvídatelnost byla v popisu téhle pozice,“ zavtipkoval Moulton.
Chloe se usmála a souhlasně přikývla, ačkoliv se na to takhle nikdy nedívala. Aby k sobě byla upřímná trochu ji to děsilo. Což vlastně nedávalo žádný smysl. Její život nikdy nebyl nic víc než nepředvídatelná jízda odpadovou rourou, takže proč by to teď mělo být jinak?
Naštěstí už díky tomu byla celkem ostřílená. A jestli se jí měla pod nohy začít motat nějaká nafoukaná mrcha jako Nikky Rhodesová, tak se bude muset buď přizpůsobit nebo se Chloe rychle klidit z cesty.
TŘETÍ KAPITOLA
Následujícího rána na Chloe čekalo drsné probuzení a připomenutí toho, jak bude zbytek její kariéry vypadat. V 5:45 jí zazvonil mobil. Volal jí jeden z asistentů, kteří pracovali pod ředitelem Johnsonem. Sotva se jí podařilo zakrákorat rozespalé „Prosím?“ a muž na druhém konci už ji zavalil informacemi.
„Dobrý den, asistent ředitele Garcia. Hovořím s agentkou Chloe Fineovou?“
„Ano.“ Chloe se posadila na posteli a srdce se jí rozbušilo návalem adrenalinu, který úspěšně zapudil zbytky ranní únavy.
„V sedm se setkáte s agentkou Rhodesovou v Bethesdě. Budete spolu pracovat na otevřeném případu, který má podle našich informací na svědomí nějaký gang, pravděpodobně MS-13. Budete-li mít jakékoliv dotazy, zavolejte přímo mně na tohle číslo. Agentka Rhodesová dostane naprosto stejné instrukce. Po ukončení tohoto hovoru vám přijde zpráva s přesnou adresou setkání. Máte nějaké dotazy, agentko Fineová?“
Chloe si byla jistá, že nějaké otázky má, ale schovávaly se za vzrušením z jejího prvního případu.
„Ne, pane.“
„Dobře. Buďte opatrná a mějte oči otevřené, agentko Fineová.“
A bylo to. Takhle jí přidělili první případ. Věděla, že v budoucnosti to takhle vypadat nebude, alespoň podle toho, co jim včera řekli při zácviku. V každém případě to byl vcelku efektivní způsob, jak začít první den v nové práci.
Osprchovala se už večer a oblečení měla také nachystané. Snažila se připravit co nejvíc, aby se nemusela bát, že přijde následující den pozdě, ať už na ni čekalo cokoliv. Oblékla se, popadla housku s pomazánkovým máslem a do termosky nalila kávu, kterou si připravila den předem. Během těchto posledních příprav jí přišla SMS zpráva od asistenta ředitele Garcii, ve které stála adresa místa setkání v Bethesdě. Když Chloe nasedala do auta, od jejího ranního hovoru uplynulo sotva patnáct minut.
V marylandské Bethesdě už několikrát byla, takže věděla, že se tam dostane rychle – cesta by měla trvat něco pod půl hodiny, obzvlášť když vyrazila tak brzy a vyhnula se tak otravnému rannímu provozu. Jakmile vykličkovala z ulic Washingtonu, D.C. a najela na širší silnici, zadala adresu do GPS, která jí řekla, že bude na místě za dvaadvacet minut.
Chtěla zavolat Danielle. Cítila, že je právě doslova na cestě k jednomu z větších a významnějších milníků ve svém životě a měla nutkání to s někým sdílet. Věděla však, že Danielle bude ještě spát, a že by její nadšení stejně nejspíš nepochopila. A Chloe to brala. Obě měly odlišné zájmy a každá z nich byla nadšená do něčeho jiného. Současně s tím ani jedna nebyla zrovna přebornicí v předstírání nadšení.
Na danou adresu dorazila o dvě minuty dřív, než předpovídala navigace. Byla to jednopodlažní bytovka, která měla nejlepší léta už dávno za sebou. Taková, ve které si policie jistě předávala dveře při vyšetřování násilí, zneužívání drog, znásilnění a čehokoliv dalšího, co se na takovém místě může dít.
Čekala, že na místo dorazí dřív než Rhodesová, ale k jejímu zklamání tam zmíněná osoba nejenže byla dřív, ale už kráčela po schodech nahoru k místu činu.
Otrávená Chloe zaparkovala u chodníku a spěšně se vydala k budově. Když vyšla schody ke vchodu, Rhodesová zrovna otevírala dveře a chystala se vstoupit.
„Dobré ráno,“ řekla Rhodesová zcela neupřímně.
„Dobré ráno. Jak ses sem dostala? Přiletěla?“
Rhodesová jen pokrčila rameny. „Netrvá mi dlouho se ráno připravit. V pořádku, agentko Fineová. Tohle přece není závod.“
Když vešly dovnitř, uprostřed malého obývacího pokoje, ve kterém byl neskutečný nepořádek, zahlédly stát nějakého muže. Otočil se k nim a jeho oči na chvíli zaváhaly na agentce Rhodesové. Měla na sobě obyčejné černé kalhoty a konzervativní bílou halenku. Vlasy měla vyžehlené a ačkoliv tvrdila, že jí ranní rutina netrvala dlouho, bylo zjevné, že nalíčit se ráno stihla.
„Vy jste z FBI?“ zeptal se muž.
„Ano,“ řekla Chloe rychle, jako by chtěla dát jasně najevo, že v téhle místnosti jsou přítomny dvě agentky, nejen ta krásná blondýna.
„Agentky Rhodesová a Fineová,“ řekla Rhodesová. „A vy jste?“
„Detektiv Ralph Palace, marylandské oddělení vražd. Udělám si jen pár poznámek, tenhle případ teď údajně přebíráte vy.“
„Co nám o tom můžete říct?“ zeptala se Chloe.
„Je to jednoduché. Vražda z iniciativy gangu. MS-13 je v téhle oblasti hodně rozlezlý, takže stavíme na tom. Těla muže, ženy a jejich třináctiletého syna byla odvezena včera odpoledne, zhruba sedm hodin poté, co někdo nahlásil, že slyšel výstřely. A tady to pak vypadalo takhle.“ Rozmáchl rukama a ukázal tak na nepořádek, který