právnických osob (tedy příjem podle českého zákona o daních z příjmů), byl okruh jejich tržeb, které podléhaly povinnosti evidence tržeb, již omezen i podle předchozího znění zákona. Podle § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4 zákona o daních z příjmů se totiž daňová povinnost daňových nerezidentů vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky, přičemž příjmy ze zdrojů na území České republiky jsou vymezeny v § 22 zákona o daních z příjmů. Z tržeb za tyto příjmy potom jsou podle novely předmětem evidence tržeb pouze tržby uskutečněné na území České republiky.
(Novela zákonem č. 256/2019 Sb., účinnost změny dnem 1. listopadu 2019)
Hlava II / Evidovaná tržba / § 4 / Vymezení evidované tržby
(1) Evidovanou tržbou je platba, která splňuje formální náležitosti pro evidovanou tržbu a která zakládá rozhodný příjem.
(2) Evidovanou tržbou je také platba, která splňuje formální náležitosti pro evidovanou tržbu a je
a) určena k následnému čerpání nebo zúčtování, které zakládají rozhodný příjem, nebo
b) následným čerpáním nebo zúčtováním té platby, která zakládá rozhodný příjem.
§ 5 / Formální náležitosti pro evidovanou tržbu
Formální náležitosti pro evidovanou tržbu splňuje platba poplatníkovi, která je uskutečněna
a) v hotovosti,
b) prostřednictvím prostředků, které jsou určeny pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách využívaných vydavatelem prostředku nebo zboží nebo služeb úzce vymezenému okruhu dodavatelů anebo k zaplacení úzce vymezeného okruhu zboží nebo služeb,
c) šekem,
d) směnkou,
e) v jiných formách, které mají charakter obdobný formám podle písmen a) až d), nebo
f) započtením kauce nebo obdobné jistoty složené některým ze způsobů platby podle písmen a) až e).
Komentář novely § 5 písm. b)
Nové znění § 5 písm. b) bylo upraveno v reakci na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/16, kterým bylo toto písmeno zrušeno. Šlo o text „bezhotovostním převodem peněžních prostředků, k němuž dává příkaz plátce prostřednictvím příjemce, kterým je poplatník, který má tržbu evidovat,“. Ústavní soud zrušil toto ustanovení z důvodu nadbytečnosti evidovat tržby uskutečněné platební kartou, a to jak v kamenné provozovně poplatníka přes platební terminál, tak přes internet, neboť tyto platby jsou snadno dohledatelné na bankovním účtu a správce daně si může podle § 57 odst. 3 daňového řádu od poskytovatele platebních služeb údaje o nich vyžádat.
Písmena a) až d), tj. včetně písmena b) v původním znění, se však ve spojení s písmenem e), které stanoví, že evidovanou tržbou je i platba, která je uskutečněna v jiné formě, která má charakter obdobný formám podle písmen a) až d), vztahovala také na platby pomocí elektronických peněženek, čipových karet, kupónů, voucherů a jiných obdobných instrumentů, v rámci kterých dochází nejdříve k jejich „nabití“ a následně k čerpání kreditu, který byl takto nabit. Z odůvodnění nálezu Ústavního soudu však nevyplývá, že by Ústavní soud zamýšlel zrušit povinnost evidovat tržby i v těchto formách, a proto se i na tyto tržby po zrušení písmene b) evidenční povinnost dále vztahovala (ve vazbě na ustanovení § 4 odst. 2 zákona). I po zrušení písmene b) totiž jde stále o platby obdobné platbám podle písmen a), c) nebo d).
Nicméně z hlediska právní jistoty bylo do zákona o evidenci tržeb vloženo nové písmeno b), které upravuje platby uskutečněné prostředky určenými pro platby v tzv. omezené síti. Dikce písmene b) odpovídá § 3 odst. 3 písm. c) bod 4 zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, který tyto omezené sítě vylučuje z definice platební služby. Prvním typem omezené sítě je případ, kdy prostředek je určen pouze k zaplacení zboží nebo služeb v prostorách vydavatele prostředku nebo úzce vymezenému okruhu dodavatelů. Dále může být omezená síť vymezena okruhem zboží a služeb, které lze pomocí daného prostředku zakoupit. Častá je i kombinace těchto typů (tj. omezený okruh dodavatelů a omezený okruh zboží nebo služeb). Příkladem je určitá tzv. předplacená karta, kterou vydalo obchodní centrum a se kterou lze hradit nákupy u všech obchodníků majících prodejnu v tomto centru. Z této karty jsou v čase nákupu zboží strhávány příslušné prostředky. Nelze však pod ní zahrnout případy, kdy obchodník vydá zákazníkovi kupon na konkrétní zboží nebo službu, které si zákazník později s tímto kuponem vyzvedne; při nákupu takového kuponu totiž nedochází k „nabití“ prostředků, ale k zaplacení kupní ceny. Následné vyzvednutí konkrétního zboží či čerpání služby nepředstavuje „čerpání“ kreditu, ale pouze odběr již zaplaceného zboží či služby. Dalším typickým příkladem takového prostředku jsou např. karty k čerpání sportovních služeb (např. „multisport“ karty), které umožňují pouze nákup sportovních služeb. I po novelizaci budou evidenci tržeb podléhat rovněž další platby obdobné platbám v omezené síti [a to podle písmene e)], jako jsou platby uskutečněné pomocí elektronických peněženek, čipových karet, kupónů, voucherů a jiných obdobných instrumentů, kterými se může platit pouze u toho, kdo je vydal. Jde typicky o případ, kdy vydavatel vydá prostředek, kterým lze hradit zboží nebo služby pouze u tohoto vydavatele, resp. v jeho provozovnách. Z výše uvedeného vyplývá, že na základě písmen b) a e) budou formální náležitost splňovat jakékoli platby uskutečněné pomocí prostředků, jako jsou elektronické peněženky, čipové karty, kupóny, vouchery a jiné obdobné instrumenty, a to jak v tzv. omezené síti, tak u jednotlivého vydavatele.
(Novela zákonem č. 256/2019 Sb., účinnost změny dnem 1. listopadu 2019)
§ 6 / Rozhodný příjem
(1) Rozhodným příjmem se pro účely tohoto zákona rozumí
a) u poplatníka daně z příjmů fyzických osob příjem ze samostatné činnosti, která je podnikáním, s výjimkou příjmu, který
1. není předmětem daně z příjmů,
2. je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý nebo
3. podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně, nebo
b) u poplatníka daně z příjmů právnických osob příjem z činnosti, která je podnikáním, s výjimkou příjmu, který
1. není předmětem daně z příjmů,
2. je z hlediska obvykle přijímaných tržeb ojedinělý,
3. podléhá dani vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně nebo
4. podléhá dani ze samostatného základu daně.
(2) Příjmy podle odstavce 1 jsou u poplatníka, který je účetní jednotkou, příjmy podle zákona o daních z příjmů, které by poplatník měl, pokud by nebyl účetní jednotkou.
(3) Pro účely tohoto zákona je rozhodným příjmem veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti