Riley jela domů, cítila se spokojená při pomyšlení na večeři se svou rodinou. Byla obzvláště potěšena, že dnes večer pozvala Blaina Hildretha a jeho dceru.
Riley byla potěšena, že Blaine byl součástí jejího života. Byl to krásný, okouzlující muž. A stejně jako ona, i on se docela nedávno rozvedl.
On byl také, jak se ukázalo, pozoruhodně odvážný.
Byl to Blaine, který postřelil a těžce zranil Shana Hatchera, když vyhrožoval Rileyně rodině.
Riley mu za to bude vždy vděčná.
Doposud strávila s Blainem jednu noc u něj doma. Udržovali to v tajnosti – jeho dcera, Crystal, byla v tu dobu pryč na návštěvě sestřenic během jarních prázdnin. Riley se usmála při vzpomínce na jejich vášnivé milování.
Skončí dnešní večer stejně?
*
Rileyna hospodyně, Gabriela, uvařila lahodné jídlo chiles rellenos podle rodinného receptu, který si přivezla z Guatemaly. Každý se těšil z kouřících, lahodných plněných paprik.
Riley měla pocit hlubokého uspokojení z velmi dobré večeře a dobré společnosti.
"Není to příliš picante?" Zeptala se Gabriela.
Nebylo to příliš pálivé a kořeněné ani pro americké chuťové buňky a Riley si byla jistá, že to Gabriela ví. Gabriela byla vždy zdrženlivá s jejími původními recepty ze střední Ameriky. Očividně toužila po komplimentech, které přišly rychle a snadno.
"Ne, je to dokonalé," řekla Rileyna patnáctiletá dcera April.
"Ze všech nejlepší," řekla Jilly, třináctiletá dívka, kterou se Riley snažila adoptovat.
"Prostě úžasné," řekla Crystal, nejlepší přítelkyně April.
Otec Crystal, Blaine Hildreth, neřekl nic okamžitě. Ale Riley z jeho výrazu viděla, že je pokrmem okouzlen. Také věděla, že Blainovo hodnocení je částečně profesionální. Blaine vlastnil luxusní, ale ležérní restauraci zde ve Fredericksburgu.
"Jak to děláš, Gabrielo?" zeptal se po několika soustech.
"Es un secreto," řekla Gabriela se šibalským úsměvem.
"Tajemství, co?" Tázal se Blaine. "Jaký druh sýra používáš? Nemohu jej poznat. Jsem si jistý, že to není Monterey Jack nebo Chihuahua. Manchego, možná?"
Gabriela zavrtěla hlavou.
"To niky neprozradím," řekla se smíchem.
Blaine a Gabriela dál žertovali o receptu, zčásti v angličtině a částečně ve španělštině, Riley se přistihla, jak přemýšlí, jestli by ona a Blaine mohli ...
Při té myšlence se trochu zarděla.
Ne, dnes večer se to nestane.
Jen stěží by k tomu mohli elegantně, diskrétně přejít se všemi kolem.
Ne, že by bylo něco špatného na tom, jak to bylo nyní.
Být obklopen lidmi, na kterých jí hluboce záleželo, jí v tento večer působilo nesmírné potěšení. Ale jak sledovala, jak se její rodina a přátelé baví, začaly Riley trápit nové obavy.
Jedna osoba u stolu neřekla skoro ani slovo. Byl to Liam, nový přírůstek do Rileyny domácnosti. Liam byl ve věku April a tito dva teenageři spolu nedávno chodili. Riley zachránila vysokého, protáhlého kluka před urážlivým, opilým otcem. Potřeboval místo k životu a právě teď to znamenalo spát na rozkládací pohovce v Rileyně rodinném pokoji.
Liam byl většinou upovídaný a extrovert. Zdálo se ale, že ho dnes večer něco trápí.
Riley se zeptala, "Je něco v nepořádku, Liame?"
Zdálo se, že ji chlapec ani neslyšel.
Riley promluvila o něco hlasitěji.
"Liame."
Liam zvedl oči od jídla, kterého se zatím sotva dotkl.
"Co?" řekl.
"Děje se něco?"
"Ne. Proč?"
Riley se znepokojeně podívala. Něco bylo rozhodně v nepořádku. Liam málokdy odpovídal takhle jednoslabičně.
"Jen mě to zajímalo," řekla.
Řekla si, že si musí s Liamem promluvit později.
*
Gabriela zakončila večeři lahodný koláčem. Riley a Blaine si užívali po večeři drinky, zatímco čtyři děti se bavily v rodinném pokoji, a nakonec Blaine a jeho dcera odešli domů.
Riley počkala, až April a Jilly odejdou na noc do svého pokoje. Pak šla sama do obývacího pokoje. Liam seděl tiše na pohovce a zíral do prázdna.
"Liame, vidím, že se něco děje. Kéž bys mi o tom řekl."
"Nic se neděje," řekl Liam.
Riley překřížila ruce a nic neříkala. Věděla z jednání s děvčaty, že je někdy nejlepší na děti počkat.
Pak Liam řekl, "Já o tom nechci mluvit."
Riley byla překvapená. Byla zvyklá na náladovost dospívajících od April a od Jilly, alespoň čas od času. Ale pro Liama to nebylo vůbec typické. Byl vždy příjemný a ochotný. Byl to také odhodlaný student a Riley oceňovala jeho vliv na April.
Riley nadále čekala v tichosti.
Nakonec Liam řekl, "Dnes mi volal táta."
Riley cítila, jak ji bodlo v žaludku.
Nemohla si pomoci a vzpomněla si na ten hrozný den, kdy přispěchala do Liamova domu, aby ho zachránila před bitím od jeho otce.
Věděla, že by neměla být překvapena. Ale nevěděla, co říct.
Liam řekl, "Říká, že je mu všechno líto. Říká, že mu chybím."
Rileyny obavy rostly. Neměla k Liamovi žádnou právní vazbu. Právě nyní se chovala jako jakýsi improvizovaný pěstoun a neměla ani ponětí, jaká bude jeho budoucí role v jeho životě.
"Chce, abys šel domů?" Zeptala se Riley.
Liam přikývl.
Riley se nedokázala přinutit položit onu zřejmou otázku ...
"Co chceš udělat?"
Co má dělat ona - co by mohla udělat – kdyby Liam řekl, že se chce vrátit?
Riley věděl, že Liam je jemný, shovívavý chlapec. Stejně jako mnoho obětí zneužívání byl také on náchylný k zarytému popírání.
Riley se posadila vedle něho.
Zeptala se, "Byl jsi tady šťastný?"
Liam vydal nepatrný dusivý zvuk. Riley si poprvé uvědomila, že má na krajíčku.
"Oh, ano," řekl. "Bylo to ... Byl jsem prostě ... tak šťastný."
Riley cítila, jak jí trochu drhne v krku. Chtěla mu říci, že tu může zůstat tak dlouho, jak si bude přát. Ale co by mohla dělat, kdyby jeho otec požadoval, aby se vrátil zpět? Byla by bezmocná a nemohla by tomu zabránit.
Liamovi po tváři stékaly slzy.
"Já jen že ... co máma odešla ... jsem vším, co táta má. Nebo jsem alespoň byl,