Pokřik Cti . Морган Райс

si žádá krev,“ řekl jeho otec.

      „Nenávidím tě!“ zařval Gareth. „NENÁVIDÍM TĚ!“

      Nato vytrhl z opasku nůž a rozběhl se k němu.

      Netrefil ale nic než vzduch. Síla úderu do prázdna způsobila, že téměř upadl.

      Otočil se dokola, ale to zjevení bylo pryč. Byl v místnosti zcela sám. Nejspíš to tak bylo po celou dobu. Nezačíná už ze všeho bláznit?

      Rozběhl se napříč místností ke své šatní skříni a horečnatě se v ní začal přehrabovat, dokud konečně nenašel svou opiovou dýmku. Třesoucíma se rukama ji rychle zapálil, zhluboka se nadechl a pak znovu a ještě jednou. Rychle pocítil jak se droga dostává do jeho těla a rozpouští všechno rozrušení. V posledních dnech se obracel k opiu stále častěji – zdálo se, že to byla jediná věc, která dokázala zahnat vidiny jeho otce. Mučilo ho, že tu musel zůstávat, připadalo mu, jako by snad duch jeho otce zůstal v hradu uvězněn. Gareth uvažoval, jestli by nemohl přesunout svůj dvůr někam jinam. Nejradši by toto místo úplně srovnal se zemí a s ním všechny vzpomínky na předešlé nenáviděné roky.

      Obrátil se zpátky k oknu a otřel si z čela studený pot. Díval se ven. Armáda se přibližovala a on už mohl vidět toho kluka Thora, jak vítězně přijíždí na svém koni. Všichni ti přiblblí poddaní ho oslavovali jako nějakého hrdinu. To v Garethovi probudilo strašlivou žárlivost. Všechny plány, které zosnoval, se nakonec rozpadly na kusy: Kendrick byl na svobodě, Thor byl živ a zdráv, Godfreymu se nějak podařilo přežít útok jedem, kterého přitom ale požil takové množství, že by to zabilo i koně.