všemožné byliny a masti, o které si léčitelka stále říkala. Během té nekonečné noci Godfrey mnohokrát křičel bolestí a Gwen si pokaždé byla jistá, že přišla jeho poslední hodinka. Několikrát také v poblouznění volal otcovo jméno. Gwen při tom pokaždé zamrazilo. Také měla pocit, jako by tam otec byl s nimi. Nevěděla ale, jestli by si byl přál Godfreyho zachránit nebo ne – jejich vztah byl odjakživa komplikovaný.
V domku zůstala přes noc i z dalšího důvodu. Nevěděla, kam jinam by se měla vydat. Vrátit se do hradu bylo příliš nebezpečné. Pod stejnou střechou s Garethem by se necítila ani trochu dobře. Tady s Illepriou, a také s Akorthem a Fultonem, kteří hlídali dveře, to bylo mnohem bezpečnější. Nikdo nejspíš ani nevěděl že tu je, a to jí naprosto vyhovovalo. Navíc, za poslední měsíce se s Godfreym velmi sblížila, objevila v něm bratra, který se dříve skrýval pod pláštěm opilého budižkničemu, a nedokázala jej v tak těžkou dobu opustit.
Vyskočila na nohy a okamžitě se rozběhla ke Godfreyově posteli. Její srdce divoce tlouklo. Snad ze strachu, že by bratr už nemusel být mezi živými. Z nějakého důvodu věřila, že pokud se ráno probere, bude to znamení, že svůj boj s jedem vyhraje. A pokud ne, bude to naopak znamenat to druhé. Illepria vstala a jala se Godfreyho zkontrolovat též. Někde nad ránem musela na chvilku rovněž usnout. Gwen ji nemohla nic vyčítat.
Obě poklekly u jeho postele, zatímco místnost zalilo ranní světlo. Gwen položila svou ruku na bratrovo zápěstí a jemně jím zatřásla. Illepria mu přiložila dlaň na čelo. Zavřela oči a zhluboka dýchala – a Godfrey najednou doširoka otevřel oči. Illepria ucukla překvapením.
Gwen se lekla také. Nedoufala, že by mohla nastat tak razantní změna. Podíval se přímo na ni.
„Godfrey?“ zeptala se.
Zamžoural, zavřel na delší chvíli oči, aby je zase znovu otevřel a potom, k jejímu překvapení, se vlastními silami nadzvedl na loktech a podíval se na ně.
„Kolik je hodin?“ zeptal se. „Kde to jsem?“
Jeho hlas zněl zdravě a Gwen snad nikdy necítila takové uvolnění. Na tváři obou jeho ošetřovatelek se objevil široký úsměv.
Gwen se k němu vrhnula a z radostí jej objala.
„Ty žiješ!“ vydechla.
„No jistě,“ řekl. „Proč bych neměl žít? Kdopak je tohle?“
Druhá otázka byla adresována Illeprii.
„Žena, která ti zachránila život,“ řekla Gwen.
„Zachránila život?“
Illepria jenom skromně klopila zrak k podlaze.
„Jenom jsem maličko pomohla,“ řekla potom plaše.
„Co se mnou bylo?“ zeptal se Gwen zmateně. „Poslední na co si vzpomínám bylo, že jsem pil v hospodě a potom…“
„Byl jsi otráven,“ řekla Illepria. „Velmi vzácným a silným jedem. Nesetkala jsem se s ním už dlouhé roky. Měl jsi obrovské štěstí, že jsi to přežil. Vlastně jsi jediný, koho jsem kdy viděla to přežít. Někdo nad tebou musel držet ochrannou ruku.“
Gwen při jejích slovech okamžitě pomyslela na otce. Paprsky slunce, pronikající sem oknem, náhle nabraly na síle a ona měla pocit, že jim otec opravdu dává znamení. Snad si vážně přál, aby Godfrey žil.
„Dostal jsi, co jsi zasloužil,“ řekla Gwen s úsměvem. „Pivo jsi měl přece zakázané. Teď se podívej, co se kvůli tomu stalo.“
Podíval se na ni a usmál se. Do tváří se mu už opět vrátila zdravější barva. Gwen byla bez sebe radostí. Godfrey byl zpátky.
„Zachránilas mi život,“ řekl vážným hlasem.
Potom se podíval i na Illepriu.
„Vy obě,“ dodal. „Nevím, jak se vám odvděčím.“
Když se podíval na Illepriu, Gwen přišlo, že je v tom pohledu ještě něco víc, než jenom vděčnost. Jakmile potom zkontrolovala i její tvář, zjistila, že se ošetřovatelka červená a klopí zrak k zemi. Zdálo se, že našli jeden v druhém zalíbení.
Illepria se rychle otočila a odkvačila ke svému ponku, kde překotně začala míchat nějaký lektvar.
Godfrey se otočil zpátky ke Gwen.
„Gareth?“ zeptal se.
Gwen kývla.
„Máš štěstí, že nejsi mrtvý,“ řekla. „Firth takové neměl.“
„Firth?“ Godfreyho hlas zbarvilo překvapení. „Je mrtvý? Jak?“
„Nechal ho pověsit,“ odpověděla. „Tys měl být další.“
„A ty?“ zeptal se.
Pokrčila rameny.
„Má v plánu mě provdat. Prodal mě Nevaruncům. Prý už jsou na cestě sem, aby si mě odvedli.“
Godfrey se pobouřeně posadil.
„To nikdy nedovolím!“ vykřikl.
„Ani já ne,“ odpověděla. „Najdu cestu jak se z toho vyvlíknout.“
„Ale bez Firtha nemáme žádné důkazy,“ řekl. „Teď už ho nemůžeme usvědčit. Gareth unikne trestu.“
„Něco vymyslíme,“ odpověděla. „Najdeme…“
Najednou domek zaplavilo sluneční světlo, protože se dveře prudce otevřely a dovnitř nakráčeli Akorth s Fultonem.
„Má paní…“ začal Akorth, ale hned se zarazil, když uviděl Godfreyho.
„Ty starej parchante!“ vykřikl radostně. „Já to věděl. Tak jako jsi v životě dokázal ošidit všechny a všechno, tak se ti nakonec povedlo vytahat za fusekli i samotnou zubatou!“
„Bylo jasný, že žádnej korbel s pivem tě přece nemůže položit do hrobu,“ přidal si Fulton.
Oba se rozběhli ke Godfreymu, který pomalu vstal z postele, aby se s kamarády objal.
Potom se Akorth obrátil ke Gwen a jeho tvář zvážněla.
„Má paní, je mi líto, že tě vyrušuju, ale uviděli jsme na obzoru vojenskou jednotku. Řítí se na město a jsou čím dál blíž.“
Gwen se na něj poděšeně podívala a potom okamžitě vyběhla ven. Všichni ostatní jí byli v patách, drali se ven a mžourali v ostrém ranním slunci.
Dívala se na obzor a ke svému ulehčení poznala, že tou skupinou jezdců jsou Stříbrní. Bylo jich jenom deset a řítili se po cestě vedoucí kolem domku plnou rychlostí. Bylo jasné, že za chvíli budou projíždět kolem nich.
Godfrey tasil svůj meč, ale Gwen mu okamžitě položila ruku na zápěstí a přiměla jej zasunout čepel zpátky do pochvy.
„Tohle nejsou Garethovi muži. Tihle patří Kendrickovi. Jsem si jistá, že nemají zlé úmysly.“
Jezdci dojeli až k nim a když je uviděli, okamžitě zarazili koně a seskočili. Potom jeden jako druhý poklekli před Gwendolyn.
„Má paní,“ řekl