na dalšího vojáka, zvedl jej nad hlavu a mrštil jím do davu, čímž srazil dalších dvanáct mužů, jako by to byly kuželky. Potom z ruky jednomu z dalších vytrhl jezdecký cep se skoro dva metry dlouhým řetězem a roztočil jej nad hlavou. Znovu a znovu. V okruhu dosahu řetězu padali všichni v křiku k zemi s rozdrcenými tvářemi.
Jeho síla ještě nekulminovala a on ji nechával růst dál a dál. Několik dalších mužů se jej pokoušelo zastavit. On k nim jednoduše napřáhl paži, z níž se okamžitě začala linou podivná bílá mlha. K jeho velkému údivu zůstali útočníci na místě stát, pokryti vrstvou ledu, jakmile se jich mlha dotkla. Za chviličku už z nich byly jenom zmrzlé ledové sochy.
Thor namířil svoje dlaně do všech stran, a šířil mrazivou mlhu všude kolem sebe. Zjistil, že ji dokáže usměrňovat i v okamžiku, kdy již opustila jeho ruce a tak mohl rozhodnout, kdo bude zasažen a kdo ne. Bitevní pole se rychle měnilo v jednu velkou zmrzlou kostku.
Potom se otočil, aby zkontroloval ostatní, a zjistil, že mají obrovské problémy s přesilou válečníků. Reece, O’Connor, Elden i dvojčata již nebyli daleko od toho, aby je nepřítel srazil z koní. Thor napřáhl dlaně jejich směrem a s vypětím všech sil navedl svou moc tak, aby se vyhnula jeho přátelům. Všechno kolem však zmrzlo na led. Přátelé se mu věnovali udivený a neskonale vděčný pohled.
Vojáci se teď báli k Thorovi přiblížit. Každý ustupoval do uctivé vzdálenosti, takže se kolem Thora, stále zamčeného uprostřed masy McCloudů, záhy vytvořilo kruhové pásmo klidu. Nikdo už neměl nadále chuť bojovat, když viděli, co se stalo s jejich spolubojovníky.
Najednou se ozval strašlivý výkřik a v řadách nepřítele se objevil obrovský muž. Byl snad pětkrát mohutnější než ostatní. Musel být vysoký dobré čtyři metry a na rameni měl opřený meč tak dlouhý, že by jím mohl bourat domy. Thor okamžitě namířil všechnu svou moc k němu – ale tentokrát neměla efekt. Obr se jenom ušklíbl, když se mlha dostala k němu, jako by to byl jenom protivný roj komárů, a pokračoval směrem k Thorovi. Bylo jasné, že jeho zvláštní síly ještě zdaleka nebyly perfektní. Proč ale na tohoto neplatily vůbec, to byla velká záhada.
Obr udělal tři dlouhé kroky, dostal se k Thorovi mnohem rychleji než to mohl očekávat, a ihned jej udeřil mohutnou ranou pěstí s takovou silou, že poslal Thora na zem několik kroků zpět.
Thor dopadl tvrdě do prachu a než se mohl vůbec znovu nadechnout, obr už byl na něm, chytil jej do silných prstů a zvedl vysoko nad hlavu. Potom jím mrštil do dálky. McCloudská armáda se nad tím triumfem rozjásala, zatímco Thor proletěl dobrých dvacet metrů vzduchem a znovu tvrdě přistál na udusanou zem. Byl si jistý, že má zlámaná snad úplně všechna žebra.
Když otevřel očil, uviděl, že se k němu obr opět blíží a tentokrát už měl pocit, že se nedokáže ani zvednout. Jeho síla jej, zdá se, také opustila.
Zavřel oči.
Prosím, Bože, pomoz mi.
V okamžiku, kdy se nad ním obr naklonil, uslyšel Thor ve své hlavě podivné hučení. Bylo stále silnější a brzy se přelilo z jeho hlavy do celého okolního světa. Do celého vesmíru. Pocítil novou vlnu nadšení, která byla opět jiná, než ta předešlá. Najednou měl pocit, že není jenom Thorem, ale vlastně vším, co bylo kolem. Zemí, vzduchem, větrem česajícím koruny stromů, dokonce pohybem stébel trávy. Všechno to bylo propleteno jiskřící energií, kterou mohl vidět a slyšet jenom on a když teď natáhl ruku, dokázal tu energii uchopit a podrobit svojí vůli.
Otevřel oči, aby zjistil, že se mu bzučení jenom nezdá. Na obloze se totiž objevil velký temný bzučící mrak, který se rychle snášel dolů a za malou chvíli už bylo vidět, že je to obrovský roj sršní. Slétaly se odevšad a když trošku pozvedl ruce, začaly se soustřeďovat kolem něj. Měl pocit, že dokáže ovládat jejich pohyb. Neměl sebemenší tušení, jak to dělá, ale bylo to tak, stačilo pomyslet.
Namířil ruce směrem na obra a jenom se díval, jak se na něj sršni vrhli a během vteřiny jej celého hustě pokryly svými těly. Obr kolem sebe začal mlátit rukama a potom se rozkřičel. Sršni se rojili kolem něj a bodali jej tisíckrát a zase znovu, dokud neklesl na kolena a nakonec nepadl mrtev k zemi. Země se otřásla pod dopadem jeho mohutného těla.
Thor na nic nečekal a okamžitě namířil ruce k McCLoudským vojákům, kteří ze sedel svých koní vyděšeně sledovali to divadlo. Někteří bystřejší se rychle otáčeli, aby se dali na útěk, ale masa ostatních jim v tom bránila a stejně už nebylo dost času na nějakou smysluplnou reakci. Sršni na Thorův příkaz opustili opuchlé obrovo tělo a hladově se rozlétli na vojáky.
McCloudskou armádou se znovu ozval pokřik. Tentokrát v něm ale nebyla ani špetka bojovnosti. Rozjížděli se do všech stran jako hejno slepic, do jejichž středu byl náhle vhozen kámen. Sršni nemilosrdně útočili kde se dalo. Bitevní pole se brzy vyprázdnilo, McCloudská armáda se rozjížděla v panice do všech stran a zanechávala za sebou mozaiku opuchlých mrtvol.
Přeživší ujížděli co nejdále mohli, ale sršni nepřestávali v útocích a hnali je až na obzor. Bzukot roje se sléval s duněním koňských kopyt a křikem týraných mužů.
Thor byl ohromený. Během několika málo minut bylo bitevní pole prázdné a klidné. Nastalé ticho přerušovalo jenom sténání zraněných McCloudských vojáků. Otočil se ke svým přátelům, kteří vyčepaně oddychovali a působili, že i to dýchání jim bere poslední zbytky sil. Zbroj všech byla na mnoha místech poškozená, pomačkaná, jejich obličeje byly plné modřin a tu a tam měli krvavá zranění, ale žádné z nich nevypadalo příliš vážné. Tři legionáři, chlapci, které znal jenom od vidění, však bohužel leželi na zemi mrtví.
Na vrcholu kopce, ze kterého přijeli, se začalo ozývat vzdálené, ale stále sílící dunění a za několik okamžiků se u hlásky objevili první jezdci z královské armády. V jejich čele se řítil sám Kendrick. Blížili se k nim tryskem, takže za několik málo okamžiků, které každý z chlapců věnoval sbírání sil a ohledávání vlastních zranění, už dorazili až k nim. V údivu se zastavili ve vzdálenosti několika metrů a zírali na ně. Hrstka přeživších na krvavém bitevním poli, pokrytém padlými.
Na Thora teprve teď dolehl šok z toho všeho, co se událo a jenom zíral, jak Kendrick, Brom, Kolk a ostatní jezdci sesedli a šli pomalu k nim. V této rychlé jednotce, která dalece předjela hlavní těleso armády, bylo i několik desítek nejlepších mužů z řad Stříbrných. Když se teď dívali na chlapce, kteří se osaměle a vyčerpaně opírali o své zbraně uprostřed bitevního pole, pokrytého nepřátelskými padlými, jejich tváře jasně vypovídaly o obrovském překvapení. Bylo tam toho ale více. V jejich výrazech se velkou měrou zračil i údiv, co se to mohlo stát, následovaný respektem a úctou. Bylo to něco, na co Thor čekal celý život.
Stal se hrdinou.
KAPITOLA DEVÁTÁ
Erec ujížděl temnou nocí po Jižní cestě. Hnal svého koně nejvyšší rychlostí, které byl schopen, a jen tak tak se oba stíhali vyhýbat dírám na cestě. Od okamžiku, kdy se dozvěděl, že Alistair byla prodána do otroctví a odvezena do Kuželky, se ještě nezastavil. Ani na minutu nepřestal sám sobě spílat za svou hloupost a naivitu, když uvěřil, že ten hostinský dodrží své slovo, a po Erecově vítězství na turnaji propustí Alistair ze služby. Erecovo slovo bylo vždy vázáno jeho rytířskou ctí a tak předpokládal, že na sliby ostatních se lze rovněž spolehnout. To byla ale velká chyba. A Alistair musela