zatím nemohl, a tak alespoň jeho hněv pocítí McCloudové. Nikoliv nezaslouženě.
Až se potom vrátí zpátky do Králova Dvora, dá věci do pořádku. Svrhne svého bratra a namísto něj dosadí na trůn Gwendolyn.
Přibližovali se ke zpola vypálenému městu, z něhož se valily černé chuchvalce dýmu, a plnily jejich chřípí. Bylo bolestné vidět MacGilské město v takovém stavu. Kdyby byl tak jeho otec ještě naživu, nikdy by k tomuto nemohlo dojít. Stejně jako by k ničemu podobnému nedošlo, kdyby Kendricka Gareth nepředběhl v nástupnictví. Byla to ostuda. Velký šrám na válečnické cti rodu MacGilů i Stříbrných. Kendrick se modlil, aby alespoň nebylo příliš pozdě na záchranu místních obyvatel. McCloudové tu byli teprve krátce a tak určitě nestačili zranit nebo zabít příliš velký počet lidí.
Pobídnul koně do trysku a dostal se tak do vedení všech ostatních jezdců, kteří se jako velký roj včel blížili k otevřené a nikým nehlídané městské bráně. Když projeli dovnitř, Kendrick instinktivně sevřel svůj meč pevněji v ruce a vykřikl v bojovém pokřiku, který se od něj přelil jako vlna po všech ostatních mužích. Byli nažhaveni na srážku s nepřítelem.
Jenže když projeli branou na zašpiněné a kouřem zčernalé náměstí, nikoho tam neobjevili. Všude kolem byly jenom výmluvné znaky svědčící o rabování, ničení a požárech. V rohu byla navršena velká hromada mrtvol, na zdech byly vidět krvavé stříkance a tu a tam se povalovala mrtvá domácí zvířata. Musel to být učiněný masakr. McCloudové ty nebohé lidi ani trochu nešetřili. Z myšlenky na zvěrstva, která se tu musela odehrávat, se Kendrickovi udělalo zle. McCloudové byli špinaví zbabělci.
Co však bylo zarážející, že nikde nebyli vidět žádní nepřátelští vojáci. Kendrick nechápal proč. Jako kdyby se celá armáda najednou sebrala a odjela pryč. Jako kdyby věděli, že se blíží pomoc. Ohně, na kterých si vařili jídla přitom stále ještě doutnaly.
Začínalo mu docházet, že asi právě vjeli do pasti. Že McCloudové nejspíš chtěli, aby se celá jejich armáda nahrnula do města.
Ale proč?
Rozhlédl se kolem sebe v neblahém tušení. Díval se, jestli je tu jeho armáda celá. Jestli třeba některá z jednotek nebyla odvedena někam jinam. Napadlo ho, že to přece mohl být způsob jak jeho armádu rozdělit na menší části, a ty, které zůstaly venku, potom přepadnout jednu po druhé. Přejížděl po náměstí a snažil se zjistit, kdo z těch, kteří tu měli být, chyběli.
A potom si to uvědomil. Jedna osoba z jeho nejbližšího okolí nebyla nikde k vidění. Jeho panoš.
Thor.
KAPITOLA ŠESTÁ
Thor seděl na hřbetě svého koně na vrcholku kopce. Krohn, stejně jako ostatní legionáři z jeho skupiny, stáli vedle něj a všichni do jednoho v úžasu hleděli na McCloudské jednotky, rozložené na pláni pod kopcem. Celá jejich armáda seděla na koních a očekávala nepřítele. Thorova skupina sem byla přivedena. Forg musel mít nějaký důvod, aby je takto zradil. Ale jaký?
Thor polknul a nemohl odtrhnout oči od masy nepřátel, kteří pro ně znamenali jistou smrt.
Aby toho nebylo málo, brzy zjistili, že byli zpozorováni, i když nepřítel nemohl vědět kolik jich je, protože se přes McCloudskou armádu záhy přelil bojový pokřik a celá se pohnula jejich směrem. Thor se ohlédl za sebe, ale nikde neviděl žádné posily. Byli tam úplně sami.
Thor věděl, že teď už nemají žádnou jinou možnost, než za každou cenu držet jejich kopec a tu opuštěnou hlásku. Šance na úspěch nebyly vůbec žádné, ale když už mají skončit své životy, tak to aspoň udělají statečně a postaví se nepříteli jako muži. Jejich výcvik v Legii už je zocelil natolik, že útěk vůbec nepřipadal v úvahu. Bylo na čase připravit se na smrt.
Thor se podíval do tváří svých přátel a uviděl v jejich očích strnulý strach z blížící se smrti. K jejich cti ale ani oni nijak nenaznačovali, že by se hodlali vzdát. Nikdo nezakolísal, i když jejich koně neklidně přešlapovali. Žádný se neobrátil na útěk. Legie teď byla jedním tělesem. Její členové byli více než jenom přátelé, byli jeden druhému skutečnými bratry. Žádný z nich by nenechal druhého ve štychu. Všichni přece přísahali a ručili za to svou ctí. A v Legii znamenala čest mnohem víc než krev.
„No, pánové, řekl bych, že se s nima budeme muset porvat,“ prohlásil Reece pomalu a tasil svůj meč.
Thor vytáhl zpoza opasku prak. Hodlal jich pár vyřídit ještě dříve, než se k nim dostanou na dosah meče. O’Connor si připravil krátké kopí, zatímco Elden potěžkal v ruce svůj oštěp. Conval si připravil své vrhací kladivo, zatímco jeho bratr Conven se obdobným způsobem chopil vrhací sekery. Ostatní legionáři, které Thor znal jenom zběžně, tasili rovněž své zbraně a připravili štíty. Ve vzduchu byl cítit strach. Na Thora dolehl také, když se znovu ozval McCloudský válečný pokřik a neustále sílilo hromobití kopyt jejich koní. Bylo to, jako by se na ně řítil hurikán. Thor si dobře uvědomoval, že zoufale rychle musí přijít s nějakou strategií, jak se nepříteli postavit. Ale ať přemýšlel, jak chtěl, nedokázal na nic kloudného přijít.
Krohn výhružně zamručel. Thor čerpal sílu z jeho nebojácnosti. Leopard ani jednou neprojevil strach a ani se neohlédl, zda je volná ústupová cesta. Teď stál celý naježený a pomalým ladným krokem postupoval kupředu, jako kdyby se snad chtěl té armádě postavit sám. Thor dobře věděl, že v Krohnovi našel skutečného válečníka, ke kterému se v jakékoliv bitvě mohl upnout.
„Myslíš, že nám ostatní přijedou na pomoc?“ zeptal se O’Connor.
„Rozhodně ne včas,“ odpověděl Elden. „Forg nás hodil jako kuřata do klubka kun.“
„Ale proč?“ zeptal se Reece.
„Já nevím,“ řekl Thor a popojel několik kroků kupředu vedle Krohna, „ale mám neodbytný pocit, že to má co do činění se mnou. Někdo by mě moc rád viděl mrtvého.“
Na zátylku ucítil pohledy ostatních.
„Proč?“ zeptal se Reece.
Thor pokrčil rameny. Neměl tušení, ale určitě to mělo nějakou spojitost se všemi těmi machinacemi v Králově Dvoře a atentátem na krále MacGila. Dost možná, že tím, kdo jej chtěl zlikvidovat, byl sám Gareth. Třeba viděl i v Thorovi z nějakého důvodu hrozbu.
Bylo mu líto, že kvůli tomu byli uvedeni v nebezpečí i jeho přátelé, ale teď už s tím nemohl nic udělat. Všechno, co bylo nyní v jeho silách, bylo pokusit se je bránit.
Najednou toho měl plné zuby. Zničehonic vykřikl, pobídl Percivala a vyrazil dolů z kopce. Nebude čekat v úkrytu až si pro něj přijde jistá smrt. Namísto toho bude první, kdo udeří, a snad i na chvíli odvede nepřátelskou pozornost od ostatních, kteří budou mít šanci utéci, pokud se tak rozhodnou. Jestli má na tomto bitevním poli skončit svůj život, tak to udělá beze strachu a čestně.
Uvnitř se celý třásl, ale jeho pýcha mu nedovolovala to dát najevo. Zdánlivě neohroženě cválal dolů z kopce, zatímco ostatní legionáři se teprve teď probrali a vydali se za ním. Drželi se za ním nějakých patnáct metrů a s bojovým pokřikem se snažili Thorův náskok co nejvíce snížit. Ten stále zůstával osamocen daleko na špici, ale i tak jej podpora ostatních naplnila radostí.
Z