a následovali poměrně radikální cestu víry pouze v jediného Boha, který prostupoval i představoval celý svět. Právě k němu se teď modlila.
Prosím, Bože. Vrať mi Thora. Ochraňuj ho v jeho bitvách. Pomož mu uniknout z té léčky. Prosím, nech Godfreyho žít. A prosím, ochraňuj i mě – nedovol, aby mě odsud odvedli pryč a provdali za nějakého Nevarunce. Udělám cokoliv si budeš přát. Jenom mi dej znamení. Ukaž mi, co chceš, abych udělala.
Takto tam klečela dlouhou dobu. Odpovědí jí nebylo nic víc než meluzína, která se proháněla mezi kmeny obřích rudých borovic, a praskání jejich větví. Chvíli co chvíli dopadaly na hladinu jezírka dlouhé jehlice.
„Buď opatrná v tom, za co se modlíš,“ ozval se hlas.
Rychle se otočila a zjistila, že za ní někdo stojí. Byla by se vylekala, ale okamžitě toho člověka poznala po hlase. Ten prastarý hlas, snad ještě starší než okolní stromy, možná než Země samotná, byl naprosto nezaměnitelný. Její srdce poskočilo radostí, když si uvědomila, kdo to je.
Stál za ní a měl na sobě bílý plášť s kapucí. Pohled jeho žhnoucích očí jako by se propaloval skrz její duší a nahlédal až do nejtajnějších koutů její mysli. V pravé ruce třímal svou berlu.
Argon.
Postavila se a otočila k němu.
„Hledala jsem tě,“ řekla. „Šla jsem k tvému obydlí. Neslyšel jsi mé klepání?“
„Já slyším všechno,“ odpověděl záhadně.
Zarazila se. Výraz jeho tváře zůstal naprosto neutrální.
„Pověz mi, co si mám počít,“ řekla potom. „Udělám cokoliv. Prosím, nenech Thora umřít. To přece nemůžeš dopustit!“
Přistoupila k němu a zoufale jej chytila za zápěstí. Jen se jej ale dotkla, okamžitě ucukla. Jeho kůže byla horká jako roztavené olovo a část toho tepla okamžitě pronikla do její paže. Druidova energie byla nepředstavitelná.
Argon si povzdechl, odvrátil se od ní a popošel několik kroků k jezeru. Tam se zastavil, zadumaně patřil na klidnou hladinu a jeho oči se blýskaly.
Došla k němu a dlouhou chvíli tam s ním beze slov stála. Čekala, až bude druid připravený promluvit.
„Změnit osud není nemožné,“ řekl. „Vždy je to však vykoupeno velkou obětí. Chceš zachránit něčí život. To je šlechetná pohnutka. Ale dva zachránit nemůžeš. Budeš si muset vybrat.“
Podíval se na ni.
„Chceš aby tuto noc přežil Thor, anebo tvůj bratr? Jeden z nich musí zemřít. To je dané.“
Gwen byla takovou otázkou zdrcena.
„Co je to za volbu?“ zeptala se. „Záchranou jednoho mám odsoudit druhého.“
„Ne ty,“ odpověděl. „Mají zemřít oba. Ty bys mohla jednoho z nich zachránit. Je mi líto, ale takový je jejich osud.“
Gwen měla pocit, jakoby jí druid vrazil do břicha nůž. Oba mají zemřít? Bylo strašlivé na to jenom pomyslet. To by osud vážně mohl být tak krutý?
„Nemůžu si vybrat jednoho před druhým,“ řekla konečně slabým hláskem. „Moje láska k Thorovi je samozřejmě silnější. Ale Godfrey je moje krev, rodina. Nedokážu si představit, že by jeden měl umřít, aby druhý mohl žít. A nemyslím, že by si to kterýkoliv z nich přál.“
„Potom oba zemřou,“ řekl Argon.
Gwen zaplavila panika.
„Počkat!“ vykřikla a odvrátila se.
Druid se na ni tázavě podíval.
„A co já?“ zeptala se. „Co když zemřu já, abych je vykoupila? Je to možné? Můžou oba žít, pokud já zemřu?“
Argon se na ní dlouhou chvíli zkoumavě díval.
„Máš dobré srdce,“ řekl. „Nejlepší ze všech žijících MacGilů. Tvůj otec si vybral moudře. Ano, vskutku…“
Argonův hlas se náhle vytratil a on zůstal jenom zírat do jejích očích. Gwen se najednou cítila velmi nepohodlně, ale neměla odvahu uhnout pohledem.
„Stalo se něco neuvěřitelného,“ vydechl Argon. „Tvůj čistý záměr způsobil, že tě duch světa vyslyšel. Thor bude dnes v noci zachráněn. A tvůj bratr také. I ty budeš žít. Ale přesto musí být odňat alespoň malý kousek života. Nezapomeň, cena musí být vždy nějak splacena. Za to, že oba budou žít, ty částečně zemřeš.“
„Co to znamená?“ zeptala se vyděšeně.
„Všechno má svou cenu,“ odpověděl. „Ale stále si ještě můžeš vybrat. Chceš od svého záměru raději upustit?“
Gwen se zasmušila.
„Pro Thora udělám cokoliv,“ řekla. „Stejně jako pro mojí rodinu.“
Argonův pohled ji propaloval až do morku kostí.
„Thor má před sebou velký osud,“ řekl. „Ale každý osud se může měnit. Vlastně je spíše ve hvězdách, jak to nakonec dopadne. Osud je ale také zčásti kontrolován Bohem. Bůh může osud změnit. Thor měl dnes v noci zemřít. Bude žít jenom díky tvému přičinění. A ty za to také zaplatíš. A cena bude vysoká.“
Gwen chtěla vidět více. Natáhla se k Argonovi, ale než se ho stačila dotknout, zablesklo se jí před očima. A pak byl Argon najednou pryč.
Otočila se kolem dokola a hledala ho všude v okolí, ale byl pryč.
Nakonec se rezignovaně obrátila zpátky k jezerní hladině. Ta byla klidná, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Viděla tam obraz vlastní tváře, která se zdála strašně vzdálená. Gwen pocítila hluboký klid a vděčnost. Zároveň se ale začala obávat o svou vlastní budoucnost. I když si říkala, že by na to neměla myslet a měla by být ráda za to, čeho dosáhla, stejně si nemohla pomoci a neustále si kladla otázku: Jakouže to cenu bude muset zaplatit za Thorův život?
KAPITOLA OSMÁ
Thor ležel na zemi uprostřed bitevního pole, přišpendlený McCloudskými vojáky tak, že se nemohl ani hnout. Všude kolem něj probíhala bitevní vřava, třeskaly zbraně a křičeli lidé. Obloha, na které se zračilo zapadající slunce i vycházející nezvykle veliký měsíc v úplňku, byla náhle zastíněna rozložitým ozbrojencem, který napřáhl svůj trojzubec, aby jej zabodl do Thorovy hrudi. Jeho čas se naplnil.
Zavřel oči a snažil se smířit se smrtí. Bylo zvláštní, že necítil strach. Jenom lítost. Přál si zůstat naživu déle, aby mohl odhalit tajemství svého osudu, zjistit kým skutečně je, a ze všeho nejvíce, přál si dostat víc času s Gwen.
Měl pocit, že není spravedlivé, že umře už teď. Ne tady. Ne tímto způsobem. Ne dnes. Jeho čas ještě nenadešel. Cítil to. Nebyl na to ještě připravený.
Najednou pocítil, že se v něm zrodilo něco nového. Jakási prazvláštní animální zuřivost, síla, kterou nikdy předtím nepocítil. Celé tělo ho začalo brnět, zahřívat se, a od konečků prstů na nohách přes stehna, trup, ramena, paže až k prstům na rukách mu projelo něco nového,