Meč Osudu do jámy.
Právě zničil nejmocnější zbraň v celém Prstenu, legendární meč, který se v jeho rodině dědil po generace, zbraň Vyvoleného a zdroj moci samotného Štítu. Vhodil jej do jámy plné tekutého ohně a na vlastní oči viděl, jak se jeho čepel začala tavit a potom se rozplynula.
Byl navždy ztracen.
Země se v tom okamžiku začala třást a už to nepřestalo. Reece měl co dělat, aby udržel balanc, když se vracel od okraje k ostatním. Měl pocit, jakoby se celý svět kolem něj rozpadal. Co to udělal? Zničil tím Štít? Prsten? Neudělal právě největší chybu svého života?
Sám sebe ujišťoval, že přece neměl na výběr. Balvan i Meč byly příliš těžké, než aby je odsud mohli odnést a dokonce s nimi vyšplhat zpátky na vrchol Kaňonu. Nehledě na to, že by s ním těm divochům také jenom stěží utekli.
Jejich zoufalá situace se koneckonců zatím nijak nezlepšila. Reece brzy uslyšel všude kolem pištivé výkřiky a spatřil tisíce těch potvor, jak na ně cení zuby a vysmívají se i vrčí v jednom a tom samém okamžiku. Znělo to úplně jako obrovská armáda šakalů. Reece je svou akcí očividně rozzlobil. Sebral jim věc, kterou hlídali a teď se zdálo, že jej za to budou chtít vidět pykat.
Ačkoliv byla situace špatná už předtím, teď byla o mnoho horší. Ostatní, tedy Elden, Indra, O’Connor, Conven, Krog a Serna – se všichni dívali s děsem v očích směrem dolů k lávové jámě a potom zase všude po okolí. Jejich obličeje přitom odrážely zoufalství. Tisíce Fawů se přibližovaly ze všech stran. Reecovi se podařilo postarat se o Meč, ale už nestačil domyslet, co si počnou potom. Nedomyslel, jak se potom se všemi dostanou ven z nebezpečí. Teď byli kompletně obklíčeni a nezdálo se, že by existovala nějaká cesta ven.
Nehodlal se však vzdát. Meč už je netížil a tak teď budou při hledání cesty alespoň rychlí.
Tasil meč a seknul naprázdno do vzduchu. Proč by tu měli jenom tak postávat a čekat, až ty obludy zaútočí? Vrhnou se na ně. Jestli zemřou, alespoň to bude smrt hodná cesty hrdinů.
„ÚTOK!“ zavelel.
Ostatní také tasili zbraně a vyrazili za ním od okraje lávové jámy. Přímo proti hustému davu Fawů. Bodali a sekali na všechny strany a s každou ranou posílali další a další k zemi. Elden svou sekerou useknul dvě nepřátelské hlavy jednou ranou, zatímco O'Connor za běhu střílel z luku a kosil všechny, kteří mu stáli v cestě. Indra se probíjela vpřed s krátkým mečem v jedné a dýkou v druhé ruce, zatímco Conven třímal dva dlouhé meče, křičel jako šílenec a jako neřízená střela se bez pudu sebezáchovy probíjel rovnou nejhustším davem Fawů. Serna se oháněl palcátem, zatímco Krog všechny kryl dlouhým kopím.
Ve své zoufalosti se z nich stala perfektně sjednocená bojová mašina. Bojovali za své životy i za životy ostatních, neměli co ztratit a jediná spása tkvěla v prosekání se tím davem. Reece je vedl na malý kopec. Na vyvýšeném místě přece jen budou mít nad protivníkem jakous takous výhodu.
Každou chvíli jim podkluzovaly nohy, protože svah byl poměrně příkrý a navíc se země stále ještě mírně chvěla. Moment překvapení vyprchal a několik Fawů teď naskákalo na Reece a začalo jej škrábat a kousat. Máchal kolem sebe rukama a bil pěstmi, a nakonec se mu je, přes jejich houževnatost, podařilo setřást. Podrápaný ale jinak nezraněný se znovu pustil do boje a stejně jako ostatní se ze všech sil snažit dostat nahoru na kopeček a pryč odsud.
Když se konečně dostali na tu vyvýšeninu, mohli si na vteřinku oddychnout. Stáli tam, lapali po dechu a patřili na strmé stěny Kaňonu pokryté hustou mlhou. Věděli, že někde tam čeká jejich lano, po kterém se lze dostat zpět na povrch. Museli se tam za každou cenu dostat.
Reece se ohlédl a spatřil tisíce a tisíce Fawů, jak se ženou za nimi do kopce. Cvakali u toho svými zubatými tlamami a vytvářeli ve svém počtu zvuk tak odporný, že mu vstávaly vlasy na hlavě. Bylo jasné, že je nehodlají nechat jenom tak uniknout.
„A co já?“ ozval se výkřik někde zdola.
Reece se podíval oním směrem a spatřil Centru, který byl stále ještě byl v moci velitele Fawů, jenž mu ke krku nadále tlačil svůj rezavý nůž.
„Nenechávejte mě tady!“ křičel. „Zabijí mě!“
Reece nerozhodně přešlápl na místě. Centra měl samozřejmě pravdu: zabijí ho. Reece ho tam přece nemůže jenom tak nechat, to by bylo proti všem pravidlům rytířského kodexu cti. Byl to navíc Centra, kdo jim pomohl, když to potřebovali.
Reece však přesto váhal. V dálce viděl zeď Kaňonu, u které zůstalo jejich lano, a ten pohled jej neobyčejně lákal.
„Nemůžeme se pro něj vrátit!“ křičela Indra hystericky. „Všechny nás zabijou.“
Nato kopla do hlavy Fawa, který se zrovna vyškrábal k nim nahoru. Zachroptěl a svezl se z příkrého kamenitého svahu zpět.
„Budeme mít kliku, když se podaří uniknout nám samotným!“ přidal se Serna.
„Není ani jeden z nás!“ byl proti návratu i Krog. „Nemůžeme kvůli jednomu ohrozit celou skupinu!“
Reece se nemohl rozhodnout. Fawové se kvapem přibližovali a on věděl, že se musí rychle najít řešení.
„Máte pravdu,“ přiznal. „Není jeden z nás. Ale pomohl nám. A je to dobrý chlap. Nemůžu ho tady nechat na milost těm obludám. Na nikoho se nevykašleme!“
Poslední větu řekl velmi přísně a hned se pustil dolů ze svahu, aby se vrátil pro Centru. Než se však dostal alespoň o metr níže, Conven jej najednou předešel. Skočil rovnou dolů, dopadl na zadek na blátivý svah a jel dolů. Oběma meči přitom sekal všude kolem sebe a likvidoval tak další Fawy. Řítil se dolů k místu, kde svůj výstup započali a tam jako dělová koule vletěl do davu oblud. Okamžitě vstal a s šílenstvím v očích mezi nim rozpoutal peklo.
Reece si pospíšil za ním.
„Zbytek zůstane nahoře!“ stačil ještě zavelet. „Počkejte na nás!“
Reece seběhl ze svahu rovnou za Convenem a po cestě kosil další opovážlivce, kteří se přiblížili. Brzy jej dostihl a společně si začali probojovávat cestu zpátky k Centrovi.
Conven se probíjel vpřed se zuřivostí lva, zatímco Reece využíval zmatku, který v davu nepřátel svou do nebe volající nebojácností vyvolával. Centra se na oba vyděšeně díval. Faw mu tlačil dýku na krk, ale Reece mu nedal šanci nic dalšího provést. Zvedl svůj meč, zamířil a vší silou jím mrštil.
Meč se několikrát otočil ve vzduchu a potom se čistě zabořil do hrdla Centrova věznitele jenom okamžik předtím, než by táhlým pohybem podřízl jeho hrdlo. Osvobozený zaječel a odskočil od mrtvé obludy stranou.
Reece se zhrozil. Sledoval totiž Convenovo počínání a viděl, že se jeho přítel nezastavil, ani když dosáhl Centry. Pokračoval jednoduše dál a dál. Zdálo se, že si přeje, aby byl nakonec v tom boji zabit. Pokoušel se probít až na vyvýšené místo, odkud vše sledoval Fawský velitel. Všechno napravo i nalevo od Convena padalo k zemi. Takovou zuřivost jednoduše nečekali a Convenovi dala jeho zběsilost až nelidskou rychlost. Reece si uvědomil, že jeho přítel chce připravit o hlavu i jejich velitele.
Během chvíle byl u něj, vyskočil do vzduchu, přitom se napřáhl mečem a než se překvapený velitel zmohl alespoň