a s váhou pod devadesát kilo. Byl zjevně v dobré kondici. Teprve, když se přiblížil, si vzpomněla, jak byl svalnatý.
Měl krátké černé vlasy, hnědé oči a široký, hřejivý úsměv, díky kterému se zřejmě všichni podezřelí cítili uvolněně. Jessie přemítala, jestli ho udržuje přesně z toho důvodu. Na levé ruce si všimla snubního prstenu, jenž jí připomněl, že je ženatý, ale nemá děti.
„Děkuji, že jste přišla, slečno Huntová,“ prohlásil a natáhl k ní ruku.
„Říkejte mi prosím Jessie,“ odpověděla.
„Dobře, Jessie. Pojďte se mnou k mému stolu a já vám vysvětlím, co jsem měl na mysli.“
Když jí došlo, že ji nevede do výslechové místnosti, pocítila Jessie větší úlevu, než čekala, podařilo se jí však to na sobě neukázat. Zatímco za ním kráčela stanicí, potichu na ni mluvil.
„Sleduji váš případ,“ přiznal. „Nebo, abych byl přesnější, případ vašeho manžela.“
„Už brzy bývalého,“ poznamenala.
„Pravda. I to jsem se doslechl. Neplánujete tedy zůstat s chlapem, co se na vás pokusil hodit vraždu a pak vás zabít, co? Dneska už si nikdo neváží oddanosti.“
Zašklebil se na ni, aby pochopila, že žertuje. Jessie si nemohla pomoct, aby neobdivovala chlápka, co se nebojí dělat vtipy o vraždě před osobou, která byla málem zavražděná.
„Skoro se s tou vinou nedokážu vypořádat,“ pokračovala v ironickém duchu.
„To se vsadím. Musím říct, že to pro vašeho už brzy bývalého manžílka nevypadá moc růžově. I pokud se žaloba nerozhodne usilovat o trest smrti, pochybuji, že se ještě někdy podívá ven.“
„Dá-li Bůh…“ zamumlala Jessie a ani nemusela větu dokončit.
„Co kdybychom se přesunuli k veselejšímu tématu, co říkáte?“ navrhl Hernandez. „Jak si možná pamatujete z mé návštěvy na vaší hodině, pracuji pro speciální jednotku v rámci loupežných vražd. Říká se nám Speciální sekce vražd, zkráceně HSS. Zaměřujeme se na případy s vysokou sledovaností—na ty, které vzbuzují nadměrný zájem u médií nebo před zraky veřejnosti. Může se jednat o žhářství, vraždy s více než jednou obětí, vraždy významných osob a samozřejmě seriové vrahy.“
„Jako Bolton Crutchfield, ten chlap, co jste ho pomohl zadržet.“
„Přesně tak,“ přitakal. „Naše jednotka také využívá služeb profilistů. Nepracují výhradně pro nás. Má k nim přístup celé oddělení, nicméně my máme přednost. O našem vedoucím profilistovi jste už možná slyšela. Je to Garland Moses.“
Jessie přikývla. Moses byl mezi profilující komunitou hotovou legendou. Jako bývalý agent FBI se na konci devadesátých let, po desetiletích neúnavné honby za sériovými vrahy po celé zemi, přestěhoval na západní pobřeží, kde chtěl odejít do důchodu. LAPD mu však nabídla spolupráci, načež nastoupil na roli konzultanta. Oddělení mu platilo, Moses ale oficiálně nebyl jeho zaměstnancem, takže si mohl chodit a odcházet, jak se mu zachtělo.
Teď už mu bylo před sedmdesát a i tak se v práci ukázal skoro každý den. A alespoň třikrát nebo čtyřikrát do roka si Jessie četla o tom, jak rozlouskl případ, s kterým si nikdo jiný nevěděl rady. Údajně měl kancelář v druhém patře této budovy a říkalo se, že to byl přestavěný přístěnek na smetáky.
„Setkám se s ním?“ chtěla vědět Jessie a snažila se nedávat příliš najevo své nadšení.
„Dnes ne,“ odpověděl Hernandez. „Možná, pokud tu práci přijmete a až se tu trochu zorientujete, tak vás představím. Dokáže být občas trochu nevrlý.“
Jessie věděla, že se Hernandez jen snaží být diplomantický. Garland Moses měl pověst málomluvného kreténa, co se kvůli všemu hned rozčílí. Kdyby nebyl tak dobrý v chytání zločinců, pravděpodobně by ho nikdy nikdo nezaměstnal.
„Každopádně Moses je tady na oddělení takový vysloužilý profilista,“ pokračoval Hernandez. „Ten svou tvář propůjčí jen opravdu velkým případům. Oddělení má několik dalších zaměstnanců a profilistů na volné noze, jejichž služeb využívá pro méně profláklé případy. Náš pomocný profilista, John Caster, bohužel včera podal výpověď.“
„Jak to?“
“Oficiálně?“ opáčil Hernandez. „Chtěl se přestěhovat někam, kde jsou lepší podmínky pro rodinu. Má ženu a dvě děti, které skoro nevidí. A tak přijal místo v Santa Barbaře.“
„A neoficiálně?“
„Už to nezvládal. Dělal na loupežných vraždách šest let, zúčastnil se výcvikového programu FBI, vrátil se celý nažhavený a dva roky se do toho opravdu opřel jako profilista. Pak ale narazil.“
„Co tím myslíte?“ zajímala se Jessie.
„Tohle je ošklivá práce, Jessie. Mám dojem, že vám to ani nemusím říkat, potom, co jste si zažila s manželem. Jedna věc ale je se s násilím nebo smrtí osobně střetnout. Je něco úplně jiného čelit jim den co den, vidět, jakých nechutných věcí jsou lidské bytosti schopné se dopustit jedna na druhé. S takovou náloží příšerností si jen těžko zachováte nějakou lidskost. Ubije vás to. Pokud nemáte nějaké místo, kam to na konci dne vždycky odložit, může to vámi pořádně zamávat. O tom byste měla také popřemýšlet, až budete zvažovat mou nabídku.“
Jessie se rozhodla, že nyní není ta nejlepší chvíle svěřit detektivu Hernandezovi, že to, co zažila s Kylem, nebylo poprvé, kdy se podívala smrti do očí. Nebyla si jistá, jestli by skutečnost, že jako dítě viděla svého otce zavraždit několik lidí, včetně své matky, nemohla zhoršit její pracovní vyhlídky.
„Jaká tedy přesně je vaše nabídka?“ zeptala se, aby odvedla řeč od nebezpečného tématu.
Došli k Hernandezovu stolu. Pokynul jí, aby se posadila naproti němu, a pak pokračoval.
„Nahradit Castera, alespoň dočasně. Oddělení zatím není připravené najmout nového profilistu na plný úvazek. Vložili do Castera spoustu prostředků a teď si připadají zrazení. Chtějí zorganizovat obrovské hledání nového kandidáta, než najmou jeho trvalého následovníka. Mezitím hledají nějakoho méně zkušeného, komu nebude vadit, že nepracuje na plný úvazek a nedostává pořádně zaplaceno.“
„To nepochybně přitáhne všechny nejlepší uchazeče,“ poznamenala Jessie.
„Moje řeč. Toho se přesně bojím—že v zájmu snižování nákladů najmou někoho, kdo na to nemá. Já? Já bych radši dal šanci zelenáči, který má talent, než nějakému patlalovi, co nedokáže dát dohromady pořádný profil.“
„Myslíte, že mám talent?“ optala se Jessie a doufala, že přitom nezní, jako by si říkala o kompliment.
„Myslím, že máte potenciál. To jste projevila už tehdy v tom případu na hodině. Velmi uznávám vašeho profesora v daném předmětu, Warrena Hostu. A podle něj máte opravdový talent. Nechtěl mi prozradit nic konkrétního, ale naznačil, že vám bylo dovoleno vyslýchat významného vězně a že se vám podařilo si s ním vybudovat raport,