si vzdychla, když se oba posadili.
"Ne, to není v pořádku," řekla. "Spousta věcí není v pořádku. Jilly je naštvaná, protože jsem si sedla s někým, kdo není Ryan. Znovu se k nám nastěhoval a ona na něm velmi lpí."
Riley zavrtěla hlavou.
"Teď se Ryan znovu stěhuje pryč," řekla. "Neměla jsem ještě příležitost to dívkám povědět. Nebo jsem prostě ještě nenašla odvahu. Obě budou zdrcené.”
Blainovi se trochu ulevilo, že Ryan není na scéně. S Rileyným hezký ex manželem se setkal několikrát a jeho arogance ho odrazovala. Kromě toho musel připustit, že doufal, že Riley nemá žádné romantické vztahy.
Ale také cítil vinu za to, že tímto způsobem reagoval.
Utkání znovu rychle začalo. April a Crystal hrály dobře a Blaine a Riley je čas od času povzbuzovali.
Ale přes to všechno Blaine pořád myslel na poslední dobu, kdy viděl Riley. Bylo to krátce po návratu domů z nemocnice. Zaklepal na její dveře, aby jí řekl, že se s Crystal stěhují. Blaine podal Riley chabou výmluvu. Řekl, že městský dům je příliš daleko od restaurace, kterou vlastní a spravuje.
Také se pokusil, aby to znělo, jako že tento krok není žádný velký problém.
"Bude to, jako by se nic nezměnilo," řekl jí.
Nebyla to samozřejmě pravda a Riley to nevzala.
Byla viditelně nespokojená.
Zdálo se, že je dobrá doba to nakousnout.
Váhavým hlasem řekl, "Hele, Riley, mrzí mě jak se věci udály, když jsem tě viděl naposled. Myslím tím, když jsem ti řekl, že se stěhujeme. Nebyl jsem na tom nejlépe."
"Není třeba nic vysvětlovat," řekla Riley.
Ale Blaine se cítil velmi odlišně.
Řekl, "Hele, myslím, že oba známe důvody, proč jsem se s Crystal odstěhoval."
Riley pokrčila rameny.
"Jo," odvětila Riley. "Měl jsi strach o bezpečnost tvé dcery. Neobviňuji tě, Blaine. Opravdu ne. Byl jsi jen rozumný."
Blaine nevěděl, co říct. Riley měla samozřejmě pravdu. Měl strach o bezpečnost Crystal, ne jeho vlastní. Také měl strach o duševní zdraví Crystal. Blainova bývalá manželka, Phoebe, byla silná alkoholička a Crystal se stále ještě potýkala s emocionálními jizvami tohoto vztahu. Nepotřebovala v životě žádná nová traumata.
Riley věděla o Phoebe všechno. Crystal vlastně zachránila před opilým řáděním Phoebe.
Možná, že to opravdu chápe, pomyslel si.
Ale nedokázal říct, jak se opravdu cítí.
Právě v té chvíli dal tým jejich dcer další gól. Blaine a Riley tleskali a skandovali. Chvíli hru v tichosti pozorovali.
Pak Riley řekla, "Blaine, přiznávám, že jsem byla zklamaná, když jste se odstěhovali. Možná jsem měla i tak trochu vztek. Mýlila jsem se. Nebylo to vůči mně fér. Je mi líto, co se stalo."
Odmlčela se a pak pokračovala.
"Cítila jsem se hrozně kvůli tomu, co se ti stalo. A provinile. Stále se tak cítím. Blaine, já —"
Chvíli se zdálo, že zápasí se svými myšlenkami a pocity.
"Nemohu si pomoci, ale cítím, že přináším nebezpečí každému, kdo překročí mou cestu. To na své práci nesnáším. Nesnáším to na sobě."
Blaine začal něco namítat.
"Riley, nesmíš –"
Riley ho zastavila.
"Je to pravda, a oba to víme. Kdybych byla můj soused, chtěla bych se taky přestěhovat. Alespoň, dokud bych měla v domě teenagera."
V té chvíli se souboj v týmu jejich dcer pokazil. Blaine a Riley spolu se zbytkem domácího publika zasténali.
Blaine se začínal cítit poněkud jistěji. Zdálo se, že mu Riley jeho odchod nevyčítá – alespoň teď už ne.
Mohli by mezi sebou oživit zájem, který jeden k druhému kdysi měli?
Blaine posbíral své odhodlání a řekl, "Riley, rád bych tebe a tvoje děti pozval na večeři do mé restaurace. Můžete také přivést Gabrielu. Ona a já bychom si mohli vyměnit středoamerické recepty."
Riley chvíli tiše seděla. Působila téměř jako by ho neslyšela.
Nakonec řekla, "Myslím, že ne, Blaine. Právě teď jsou věci příliš komplikované. Ale díky za optá."
Blaine pocítil zklamání. Nejenže ho Riley odmítla, ale zdálo se, že nenechává otevřené žádné budoucí možnosti.
Ale nemohl pro to nic udělat.
Mlčky s Riley pozoroval zbytek utkání.
*
Riley stále ten večer přemýšlela o večeři s Blainem. Říkala si, zda možná neudělala chybu. Možná měla přijmout jeho pozvání. Měla ho ráda a chyběl jí.
Dokonce pozval i Gabrielu, což od něj bylo sladké. Jako majitel restaurace v minulosti ocenil Gabrielino kulinářské umění.
A Gabriela dnes večer připravila typické guatemalské jídlo – kuře v cibulové omáčce. Děvčata si na něm pochutnávala a brebentila o dnešním vítězství ve fotbale.
"Proč jsi nepřišla na zápas, Gabrielo?" Zeptala se April.
"Líbilo by se ti to," řekla Jilly.
"Sí, já mám ráda futbol," řekla Gabriela. "Příště přijdu."
Riley se zdálo, že je dobrý čas něco zmínit.
"Mám dobré zprávy," řekla. "Mluvila jsem s dnes se svou realitní makléřkou a ona si myslí, že prodej chaty vašeho dědečka by měl vynést docela dost peněz. To by skutečně pomohlo s vašimi studijními plány – vám oběma."
Děvčata měla radost a chvíli o tom hovořila. Ale Jillyna nálada se brzy změnila.
Nakonec se Jilly zeptala Riley, "Kdo byl ten chlap, který se s tebou díval na zápas?"
April řekla, "Ach, to byl Blaine. Býval to náš soused. Je to táta Crystal. Už ji znáš."
Jilly chvíli jedla v ponurém mlčení.
Pak řekla, "Kde je Ryan? Proč nebyl na zápase?"
Riley nervózně polkla. Předtím si všimla, že Ryan přišel během dne do domu, aby si sbalil své věci. Bylo na čase říci dívkám pravdu.
"Je tu něco, co jsem vám všem chtěla říct," začala.
Ale měla problémy najít ta správná slova.
"Ryan ... řekl, že potřebuje prostor. On je – "
Nedokázala se přinutit říci více. Z tváří dívek poznala, že ani nemusí. Pochopily moc dobře, co měla na mysli.
Po několika vteřinách ticha Jilly propukla v pláč a utekla z místnosti, spěchala nahoru. April ji rychle následovala, aby ji utěšila.
Riley si uvědomila, že April je na náhle nabytí i ztrátu Ryanovy pozornosti zvyklá. Tato zklamání ji musí stále zraňovat, ale dokázala je zvládnout lépe než Jilly.
Jak Riley seděla u stolu pouze s Gabrielou, začala se cítit provinile. Byla zcela