Tu a tam se z hloubky vynořovaly bubliny a na obzoru každou chvíli cosi velkého vyskočilo z vody, aby v ní záhy zase zmizelo. Tvor nikdy nezůstal nad hladinou dostatečně dlouho, aby si ho mohl prohlédnout. Thor ale nijak necítil potřebu se jakkoliv přibližovat kvůli lepšímu výhledu.
Rozhlížel se do všech stran ve snaze zorientovat se v novém světě. Všechno se na druhé straně od děšťové stěny zdálo tak jiné a cizí. Dokonce i ve vzduchu se vznášela lehce narudlá mlha, která přikrývala vodní hladinu jako průsvitná peřina. Když se rozhlédl po horizontu, spatřil několik malých ostrovů, které se rozprostíraly po jeho šíři jako nášlapné kameny v zahradním jezírku.
Najednou se zvedl silný vítr, načež Kolk ihned reagoval:
„VYKASAT PLACHTY!“
Všichni se okamžitě dali do práce, společně tahali za lana a vytahovali plachtoví výš a výše, aby mohli konečně zachytit trochu větru a cestovat snadněji. Plachty se rychle nadmuly a loď se pohnula. Thor měl pocit, že takhle rychle od začátku výpravy snad ještě nepluli. Vítr je hnal přímo k ostrovům. Po chvíli si galéra musela začít prokusovat cestu velkými vlnami, které se objevily bůhví odkud, takže se paluba pohupovala nahoru a dolů.
Thor se vydal na příď, opřel se o zábradlí a rozhlížel se. Reece se k němu záhy připojil a netrvalo dlouho, aby se objevil i O’Connor. Všichni tři tam spolu pak stáli a sledovali ostrovy, které se začínaly rychle přibližovat. Dlouhou chvíli nikdo z nich nic neříkal a jenom nechávali vítr, aby chladil jejich unavené svaly a odpočívali.
Po chvíli si Thor uvědomil, že míří k jednomu konkrétnímu ostrovu, který byl teď stále větší a větší. To musel být určitě cíl jejich cesty.
„Mlžný ostrov,“ řekl Reece s respektem.
Thor se udiveně díval na ostrov. Když se přiblížil dost na to, aby mohli rozeznat detaily jeho pobřeží, zjistili, že je skalnatý a neúrodný. Rozkládal se mnoho mil do obou směrů. Byl dlouhý, úzký a díky specifickému zakřivení připomínal obrovskou podkovu. O skalnaté pobřeží se rozbíjely obrovské vlny, jejichž hřmění bylo slyšet dokonce až sem. Vysoké sloupce zpěněné vody vylétávaly každou chvíli k nebesům a zkrápěly strmé skály ostrova, stoupající rovnou z moře. Mezi kameny se občas našel úzký proužek pláže, ale ten okamžitě přecházel v další vysokou skalní stěnu. Thor přemýšlel, jak tady asi tak dokáží přistát.
Jako by toto místo nebylo již dostatečně zvláštní, vinula se i nad ostrovem zarudlá mlha, která se jako rosa třpytila ve slunečních paprscích. Působilo to zlověstně. Bylo tu cítit cosi, co nepocházelo z lidského světa, možná ani ne z této planety.
„Říká se, že je tu už miliony let,“ řekl O’Connor. „Je starší než Prsten. Dokonce i než Impérium.“
„Je to říše draků,“ řekl Elden, který se k nim také přidal.
Zatímco sledovali ostrov, druhé slunce se pomalu začalo blížit k západu, což naplnilo oblohu odstíny rudé a nachové barvy. Bylo to zvláštní, slunce nikdy nezapadalo už takhle brzy. Thor si říkal co všechno bude ještě v tomto novém světě jiné.
„Žije na ostrově nějaký drak?“ zeptal se.
Elden zakroutil hlavou.
„Ne. Slyšel jsem ale, že žije poblíž. Říkají, že ta rudá mlha je ve skutečnosti dračí dech. Žije na jednom z dalších ostrovů a vítr roznáší jeho dech po celém okolí, takže pokrývá i tenhle ostrov.“
Potom se ozval jakýsi zvuk. Nejdřív to znělo jako hluboké dunění hromu, táhlý rachot dost hlasitý na to, dokázal rozechvět celou loď. Krohn vystrčil hlavu zpoza Thorovy košile a zamňoukal.
Všichni se otočili po směru, odkud zvuk přicházel. Na horizontu uviděli slabý obrys plamenů, které olizovaly horizont a následně se ztrácely v oblaku černého kouře, jako kdyby tam právě vybuchla malá sopka.
„Drak,“ řekl Reece. „Teď už jsme na jeho území.“
Thor polkl a přemýšlel, co je čeká dále.
„Jak tu ale můžeme před ním být v bezpečí?“ zeptal se O’Connor.
„Nejste v bezpečí vůbec nikde,“ ozval se hluboký hlas.
Chlapci se otočili, aby spatřili Kolka, který stál s rukama v bok za nimi a přes jejich hlavy také sledoval horizont.
„To je základní myšlenka Stovky. Budete riskovat svoje životy každičký jeden den. Tohle není žádné cvičení. Drak žije blízko a není tu nic, co by mu zabránilo v útoku, pokud se pro něj rozhodne. Nejspíše ale nic nepodnikne, protože úzkostlivě hlídá svůj poklad na svém vlastním ostrově. Draci neradi nechávají své poklady bez dohledu. Uslyšíte ale jeho hlas a v noci uvidíte plameny, které chrlí. A pokud ho nějak vyprovokujeme, potom se ani já neodvažuju přemýšlet, co by se s námi mohlo stát.“
Zvuk se ozval znovu a stejně jako předtím jej doplnily plameny, tryskající na obzoru. Galéra se mezitím přiblížila k ostrovu natolik, že mohli rozeznat jednotlivé detaily pobřeží, o které se neustále rozbíjely vysoké vlny. Thor si prohlížel vysokou stěnu útesů a přemýšlel, jak se jim asi povede dostat se nahoru na vysušenou rovinu ostrova.
„Ale kde tady můžeme přistát? Nikde nevidím vhodné kotviště,“ řekl Thor.
„To by bylo příliš snadné,“ odpověděl Kolk.
„Jak se teda dostaneme na ostrov?“ zeptal se O’Connor.
Kolkovou tváří přeběhl ďábelský úsměv.
„Poplavete,“ řekl.
Na kratičkou chvíli si Thor myslel, že generál jenom žertuje, ale když se jeho tvář nijak nezměnila, došlo mu, že to tak skutečně bude. Ztěžka polknul.
„Poplaveme?“ opakoval Reece nedůvěřivě.
„Ty vody se skoro hemží všemožnými tvory!“ řekl Elden.
„No, to je to poslední,“ řekl Kolk. „Jsou tu pořádně zrádné proudy. Ty víry vás vtáhnou pod hladinu, vlny vás můžou rozbít o ty skály támhle a voda je pořádně napěněná. Pokud se vám podaří vyhnout se skalám, budete muset vylézt nahoru, abyste se dostali na souš. To vše pokud si mořské příšery neusmyslí změnit vaše plány. Vítejte v novém domově.“
Chlapci stáli jako zařezaní u zábradlí a dívali se na pěnící vody mezi nimi a ostrovem. Voda vířila, jako by snad byla živá a proudy se už teď začínaly zmocňovat i lodě, takže se paluba začala kolébat a bylo těžší po ní bez držení chodit. Voda pod nimi byla teď tak rudá, že se zdálo, že je v ní snad opravdu krev. A nejhorší bylo, že nedaleko od nich se teď z vody na vteřinku vynořila další mořská obluda. Thor stačil zahlédnout její dlouhé zuby, než se zase rychle ponořila pod hladinu.
Potom jejich loď náhle spustila kotvu, ale bylo to stále příliš daleko od břehu. Thor polknul. Znovu se podíval na velké kameny, které lemovaly pobřeží ostrova a netušil, jak se jim může povést se odsud dostat až tam nahoru. Zvuk tříštících se vln sílil každým okamžikem a nyní řval tak, že na sebe museli křičet, aby se vůbec slyšeli.
Od boku lodi se odpoutalo několik člunů, které jejich velitelé okamžitě po dosednutí na hladinu odváděli dobrých třicet metrů daleko od lodi. Nebudou to mít nijak snadné, budou plavat minimálně